Sir Morfius na lovu

Toho dne se Sir Morfius vydal do džungle, aby se, jako už tolikrát, pokusil polapit divnozvíře. Zatím se to nikdy nikomu nepodařilo, protože divnozvíře je nesmírně prohnaný a úskočný potvor. Pogo a Anofeles se ho snažili nadehnat vířením na kotle ale tajemný živočich i tentokrát nakonec unikl. Nedopatřením byl zastřelen lovecký prasopes, který zmateně a neúčelně pobíhal kolem svého pána a čenichorypákem nervózně ryl v zemi. Nakonec se všichni pohodlně uvelebili mezi liánami, aby nechali odpočinout svým znaveným tělům.

Pogo ležel na zádech a s nevšedním zaujetím se věnoval brkohonu, zatímco Anofeles opřela chodidla o svůj oblíbený, nádherně protkávaný otlapník a pojídala jakési tyrkysové bobule rostoucí kolem. Sir Morfius zavěšen ve větvích vzpomínal na bláznivé časy svého mládí, kdy jako nevybouřený chemokratický floutek pořádal velkolepé technologické orgie. Mnoho éterických nymf tehdy kouřilo jeho penisy a s kumpány zažíval nespoutané a sebezničující informační transfery. Svými bombastickými datovými protuberancemi pobuřovali konzervativní měšťáky a budili veřejné pohoršení. Aby ještě více šokovali svým vypjatým exhibicionismem, porušovali schválně fyzikální zákony. Z mladického rozmaru znesvětili i svatyni nejsvětější, Einsteinův chrám Relativity. Na oltáři pod rouškou tmy tajně instalovali přístroj, jehož rotor se pohyboval nekolikanásobnou rychlostí světla. Zděšení věřících bylo nepopsatelné. Kde však jsou loňské sněhy. Z jeho tehdejších přátel jsou dnes vážení a seriózní biotechnici, informatici, genetičtí projektanti, psychonauti a telepati. Pouze jemu, svobodnému šlechtici, zůstala nelimitovaná volnost při rozvíjení jeho bi-integrální osobnosti.

Tu kolem nich prošelestil zkroucený stařík s pletí barvy a struktury tureckých hrozinek. Kdysi to býval nejmocnější muž v širém okolí, nejschopnější z černých mágů - Veliký Ornát. Když byl ještě pánem svého Já, uváděl domorodce v posvátnou bázeň a ti mu sloužili a přinášeli oběti dle jeho vůle. V nestřeženém okamžiku se však odpoutané síly zla vymkly jeho kontrole a zle nabouraly jeho software. Od té doby žije zešílevší kmenový kouzelník jako poločlověk-polozvíře sám v džungli, toulá se pralesem a živí se červy a kořínky. Pro jeho nenápadnost a tichou chůzi mu všichni přezdívají Bosonoh Tichošlap. Občas se připlíží do nejbližší vesnice a tam zahraje na svůj Klikotoč. Dříve to byl odznak jeho nejvyšší moci, nyní se proměnil v bezcennou hračku. Dobří vesničané pak hodí ubohému vychrtlému dementnímu staříkovy pár kostí, po kterých se vrhá s temným mručením a slintaje, tiše mizí v křovinách.

Z onoho lovu se naši tři přátelé vrátili až k ránu a jejich pocity byly smíšené, zvláště konfrontace se šíleným šamanem v nich zanechala hluboký dojem.