Anofeles a teleportace

Tu noc strávila Anofeles v Sirově alchymistické laboratoři výrobou psychotropně halucinogenní masti z durmanu, konopí, námele a psího sádla. Za úsvitu odešla do kryté zahrady, kde svlékla bederní roušku upletenou z olínalé srsti pižmoně nepálského, pohodlně se uložila na kožený otoman a pečlivě si natřela stehna, třísla, břicho a krk onou mastí. Zatímco Pogo vybrnkával meditativní melodie na svůj sitár se strunami z kočičích střev, Anofeles se velice pozvolna propadala do stavu, kdy je možné uskutečnit teleportaci - to pradávné umění upálených čarodějnic.

Vymýtači ďábla pořádají pogrom na bosorky, dnové Inkvizice ještě neminuli! Zpustlí exorcisté oslepení rudým běsem kolem sebe úporně a bezmyšlenkovitě mlátí baseballovými pálkami a rozbíjejí stroje, vzývají démony a vykřikují hesla za čistotu rasy. Belialova brutální ofenzíva na frontální mozkové laloky holohlavých polobytostí úspěšně pokračuje. Rituální napětí se stupňuje a Anofeles utíká o život před tím vražedným davem. Kličkuje úzkými uličkami zbrocena studeným potem děsu, v podpaží svírá Astru 7 mm. Nakonec zapadne postranním vchodem do rozlehlého a studeného kostela. Udýchaná bloumá mezi nepochopitelně a nesmyslně trpícími sochami křesťanských světců. Tu pojednou přímo k ní přichází usměvavý starý kněz a říká jí: "Čekám tu na tebe už děsně dlouho, Anofeles, vlastně celej můj zkurvenej život. Chci ti nabídnout vobchod. Mám všecky Bachovy varhanní skladby převedený do jasnejch a zřejmejch fraktálovejch rovnic. Vyměním je za jedinou anální soulož s tebou!" Anofeles neváhá ani chvíli, rukama se opírá o oltář a vystrkuje na něj svůj růžový konečník. Kněz nějakou dobu zběsile přiráží vydávaje chropotné vzdechy, pak se sesune na zem s promodralými rty a výrazem absolutního štěstí v obličeji. Podává jí třesoucí se rukou balíček asi dvaceti disket a dodává: "Je to mí celoživotní dílo a vobsahuje to informace zásadní důležitosti pro lidstvo, tak s tím dcerko dobře nalož, Pán mně už volá. " Anofeles bere balíček a rychlým krokem běží na Staré město, kde se pohotově vmísí mezi skupinku Japonských turistů zírajících na Orloj - ten výtvor geniálního a šíleného mechanika. Když zjistí, že pronásledovatelé jsou již definitivně pryč, skryje se v jakémsi průchodu, kde to páchne močí a semenem, aby si natřela tělo čarodějnou mastí. Poté se asi hodinu koncentruje, dýchá pránajámy a když je připravená, poklusem několikrát oběhne čtvercový dvorek domu rytmicky recitujíc příslušnou mantru. Konečně se za tupého mlasknutí přeteleportuje zpět. Několik důchodců sledující z oken tu "praštěnou" číňanku se v tu chvíli vší silou snaží nevěřit svým očím. Anofeles se ocitla opět v kryté zahradě paláce Virtuálního monarchy a v ruce vítězoslavně třímala pouzdro s cennými disketami.

Sir Morfius obřadně a s dojetím převzal ta vzácná digitální média a odnesl vyčerpanou konkubínu do jejích komnat. Je s podivem, že všechny události zde vylíčené proběhly mezi dvěma údery do strun Pogova sitáru.