Sir Morfius a noční můra

Sir Morfius ležel na svém lůžku a kolem něho byla hluboká noc. Nemohl usnout a tak spánek alespoň předstíral. V tichu tmy se nořil stále hlouběji do sebe, až přišel do těch míst, kde kolem jeho ega krouží stříbrné káně coby metafora spirituálních smyslů. Zaslechl svištění turbín a hukot valící se vody. Jeho vnímání se znatelně posunulo blíže k Absolutnímu světlu. Cítil, jak jím procházejí gigantická kvanta Energie, jeho tepny vibrují a on na chvíli spatřuje sítě všech dějů, jeho vnitřní zrak zahlcuje změť obrazů v chiméroidní podobě noční můry.

Keiko s Vincentem a jejich světélkující miminka se prohánějící zábavním parkem Dr. Moreaua. Ten starý lišák se jen usmívá nad svými zkumavkami a na skráních mu zcela evidentně raší peří. "V ráji nám dá bůh nová těla," utěšuje jakýsi vesnický farář nemocného a vzápětí ejakuluje, bičován svými ministranty. Pogovy růžové prsty se hbitě míhají po strunách harfy, prší mana z nebes, radujme se! Vrnění koček přehlušuje Big Ben a Trojský kůň je už připraven, pánové mohou nastoupit. Totálně extatická di-tetrahydrokanabinolová projížďka začíná. Obejmi mne moje skvostná Anofeles a zaryj svoje trojúhelníkové nehty důvěrně a hluboko do mých útrob, ať zase spatřím ten šílený lesk tvých šikmých očí. V kypré zemi masité hermafroditní žížaly provrtávají své chodbičky a my jsme spojeni krví, semenem a izotopem uranu²³². Jsem vlkem a má morda svírá tvou křehkou šíji, řvi jako řve umírající velryba a dojdeš vykoupení. Maková panenka divoce roztočí své purpurové sukně mezi reaktory a destilátory a její mozkové buňky hynou. V dálce zlověstně skučí vrtulníky a Agent Orange chystá dokonat dílo zkázy na pravnucích. Jemný kožíšek penicilínové plísně zahřívá nebožtíky a modlitební praporky se třepotají ve vichru. Řídkým vzduchem zní expresívní balada, zpěvákův projev nese všechny znaky nepříčetnosti. Jsem uvězněn ve vlastním těle a zmocňují se mne klaustrofobické stavy, pusťte mne ven ! Eloi, Eloi, L=SD² ! Odvraťme se od té, která jest posedlá nečistými démony, zapalme konopí a modleme se. Netopýři kvapí do svých jeskyň, neb rozbřesku již nablízku. Přicházejí Neposkvrnitelní a jejich šlépěje jsou vyplněny sádrou, aby byly uctívány coby relikvie v chrámech k tomu zbudovaných. Komíny krematoria vypouštějí chvějící se duše osvobozené od tíživé tělesnosti, které pak proletí Moodyho kosmickým vaginálním tunelem do dalšího rozměru. Jakási extrémní směs Jazzu a Hard Core se line z propasti post-industriálního pekla, umně vystavěného ze skla, oceli, a betonu. Ten šrum a ryk tak trýzní a drásá růžová ouška zženštilých andílků u brány nebeské. Morfologické elementy si razí cestu cévním řečišťem. Kvazimrtvola a pseudonebožtík se vydávají na svou každodenní lživou pouť do polosvěta polopravd a pololží...

Sir Morfius se probudil z hlubokého spánku. Chvíli mu trvalo než si uvědomil kdo vlastně je, kde se nachází a která část dne právě probíhá. Venku bylo jasné a slunečné poledne, ale v jeho mysli stále přetrvával temný a zneklidňující pocit z právě přestálého prožitku.