MOYO - život mezi agonií a extází

Autor netrpí přehnanou skromností, jak si čtenáři jistě povšimli, sám sebe charakterizuje jako hyperextroverta, místy až exhibicionistu se sklonem k maniodepresivní psychóze. Jako člověk je otevřený, poměrně přímočarý, ochotný čas od času poskytnout nezištnou pomoc bližnímu, jedná- li se o zásadní věc. Na druhou stranu je dosti naivní a důvěřivý, někdy nesnesitelně egocentrický a chvílemi až nekriticky ješitný a samolibý.

MOYO se narodil roku 1972 v jedné zapadlé dědině poměrně daleko na Východ. Od útlého dětství je provázen nepřetržitýmy zdravotnímy problémy způsobenýmy vrozenou chorobou. Úspěšně za ztížených podmínek absolvuje vzdělání na několika školách humanitního zaměření, ale posléze mu je z podivných důvodů znemožněno další studium. Výsledkem toho je jeho takzvaný encyklopedismus, to znamená že MOYO neví skoro nic, zato ale naprosto o všem. Jediné jeho doložitelné vzdělání je státní zkouška z Angličtiny. Ranné období MOYOva života se vyznačuje manikakální informační bulímií, jejímž důsledkem je četba gigantického množství literatury a detailní studium všech hlavních náboženských proudů. Nakonec MOYO zakotvuje u Buddhismu a potkává svého guru (duchovního vůdce) podle přísloví „Je-li žák připraven, učitel se dostaví" a vydává se cestou energetických odnoží yógy.

Na začátku let devadesátých je tvůrcem několika makabrózních hudebních projektů experimentálního charakteru, pomocí kterých se snažil posunout hranice soudnosti v hudbě. Současně se věnuje i literárním aktivitám. Publikuje bez většího ohlasu svoji cyberpunkovou novelu "New Moon" a působí jako hudební recenzent pro několik alternativních'zinů. V létě roku následujícího kupuje svůj první syntezátor a začíná spolu s kolegou čeřit vody alternativní hudební scény se studiovým projektem "The Wolfog". Následuje nepřehlédnutelný úspěch v lokálních masmédiích a natáčení pro jednu nejmenovanou agenturu. Poté MOYO zážívá traumatizující události v osobním životě a uchyluje se do ústraní. Dále komponuje a během léta 1994 se intenzivně věnuje výzkumu aplikované toxikologie, východní mystiky a psaní quasirománu Apokryfy ze života Bionického mesiáše. Je to svérázný dokument o životě autora a jeho přátel v průběhu let 1994 až 95. Všechny události popsané v knize se zakládají na pravdě a odehrávají se na reálně existujících místech, jakož i postavy zde vystupující vycházejí ze skutečných osob. V oblasi duchovní se mimo jiné zabývá zkoumáním šamanismu a šamanských rituálů z oblasti Afriky, což má podtatný vliv na jeho další hudební tvorbu.

Hektické události roku ‘95 končí MOYOvou hospitalizací na jednotce intenzivní péče kde zažívá napojen na přístroje nezapomenutelné okamžiky. Vrací se s návykem na syntetické drogy, kterého se několik měsíců obtížně zbavuje. Se zdravotními komikacemi se rozpadají i jeho partnerské vztahy, což má za následek prodloužení depresívních a zkrácení manických fází v jeho psychických amplitudách. Vrhá se do několika dalších literárních počinů. Je to především životopis autora pod názvem „Škrabošův netvorníček" existující dodnes žel jen ve fonetické podobě diktafonového záznamu, cyklus esejů „Dopisy z Insaneria" a mírně miskoherentní soubor povídek „Klikatá cesta Marllese Bumersona Morgana k Samádhí". Z hudebních projektů MOYO dokončuje v tyto dny promotion pod názvem „Perverted" ve stylu toxicore a intimnější album transitivní hudby „Gunjah Tantra - Macambra Xtatica". Taktéž se zabývá znovuustavením tajného řádu rytířů Plyšové kočky.

V nedávné autor s překvapením a značným pobavením zaregistroval vznik auditoria pod názvem "MOYO - genius nebo šílenec?". Je to přízačné, neboť MOYO se svému okolí skutečně může jevit jako magor s občasnými záblesky geniality. Ale jak nám ukazuje historie, většinou jen šašci a blázni měli to privilegium mluvit otevřeně, byť kolikrát jimi vyřčená pravda byla trpká a nepříjemná.