Sir Morfius a Vánoce

Sir Morfius mnul prsty sušená neplodná květenství samičích roslin Indického konopí a velebil přírodu, která se těmito svými dary projevovala ve své božské fundamentální podobě. Přemýšlel o příkrých svazích Himalájí a náhorních plošinách Tibetu, kde vzduch je řídký a průzračný a snímá masku nabubřelosti i z těch nejnadutějších. Rozmělňoval a třídil blahodárnou bylinu, aby byla připravena k použití. Tento prastarý, velmi intimní obřad spiritualního charakteru prováděl vždy 24. prosince, jak bylo zvykem. Lepkavá pryskyřice ulpívala na všech jeho dlaních a duch konopí se vstřebával pomalu a příjemně hebkou pokožkou. Velmi pozvolna se odpoutával od zjevné skutečnosti a v jeho srdci se začalo rozhosťovat štěstí a pocit planetární lásky.

Viděl jak rostou stonky bambusu, ze kterých se stanou flétny, prasácky smilnící obří želvy a Lochnesskou příšeru v průzračných vodách jezera. Spolek Přátel Žehu pořádá divokou párty v insektáriu, kde hejna prvohorních jepic o rozpětí jednoho metru i více symbolizují pomíjivost vezdejší existence. Hluboko pod Potalou, v tajných jeskyních odpočívají pozlacení obři, aby vydali svědectví až nadejde jejich čas. Vše kolem se rozkládá do elementárních tvarů a některé vzruchové receptory jsou již dostatečně exaltovaně perceptivní. Uvnitř šlechticova základního pravědomí se v rubínové kreativitě zdvihá raněné Zvíře, aby silou základních instinktů položilo vůdčí rudou nit krve šerými chodbami Labyrintu. Jakkoliv se jeho stezky zdají Bloudícímu zmatené a smyslpostrádající, dříve nebo později dojde na jeho konec, chopí se křídel a pak teprve z nadhledu uzří jasnost linií a zřejmost úhlů v dokonalém a nepřetržitě se měnícím souladu. Anofeles ležící opodál zdvihá hedvábnou šerpu svého vědomí a nechává ji vlát ve slunečním větru. Svou tvář zkrývá za porcelánovou maskou netečnosti a jako rákos ve vichřici i ona se skloní a opět povstane, aby se vystavila paprskům Prány v čiré podobě. Dematerializována ponechává své tělo na koberci a plynule přechází do stavu jednoty s myslí Virtuálního monarchy. Odkudsi jakoby zněla repetitivní melodie hraná na píšťaly shakuhachi. Pogo zaujímá širšásánu a jeho ego se oprošťuje od hmoty těla poněkud obtížněji. Nakonec i on penetruje do onoho vzniklého vícevědomí, kam vnáší onen typicky mužský prvek dynamického neklidu a excentrické expanze. Nastává mnohadimensionální průnik do univerzálního informačního pole kde se všechny prvky vzájemně ovlivňují v souladu absolutní a konstantní dokonalosti. Je vítězstvím pro všechny tři, vnesou-li alespoň střípek té dokonalosti do svých vlastních životů.

Odpoutejme aerostat obrazotvornosti a vymaňme se ze strnulosti přeludů které nás obklopují. Vždyť vše se jeví právě tak jak na to nahlížíme a jedinou objektivní věcí jsou myšlenky každého z nás. Ten kdo ustrnul v hrubé a zjevné materiální skutečnosti je mrtev pro nekonečné množství mimoúrovňových světů, existujících za zrcadlem takzvaného zdravého rozumu. Zcela exaktním způsobem celou záležitost definoval jakýsi starý rabín když obklopen bližními na smrtelném lůžku pronesl tu větu: "Všechno je jinak!"