Sir Morfius a období dešťů

Venku nepřetržitě pršelo a Noe už pomalu začínal shánět materiál na stavbu Archy. Každý kdo měl alespoň špetku zdravého rozumu o něj v tomto nečase zaručeně přišel.

Anofeles byla většinu té doby zavřená v Sirově laboratoři a pokoušela se cosi vyrobit pomocí empirických experimentů. Mnoho dnů a nocích bezesných strávila skloněna v zadumání nad křivulemi a zkumavkami. Když už pomalu začala ztrácet naději,nadešla konečně ta chvíle kdy mohla zvolat "heuréka"! Z překvapivé kombinace třinácti čtyřlístků, kapří šupiny a koňské podkovy se jí podařilo vydestilovat zcela nový a převratný elixír štěstí ! Přes tyto nesporné úspěchy měla pocit jakéhosi iracionálního neuspokojení přecházejícího ve zvláštní neklid. Nemělo to nic společného se sexem, spíše to byl důsledek toho že nebylo v jejích silách uskutečnit v tomto životě podstatnou část svých plánů. Byla taktéž zneklidněna tím, jak se Sir Morfius před jejími zraky pomalu mění v kufraktálního heterocentrika. Nenastane-li brzká změna počasí k lepšímu, mohlo by to mít trvalé následky na jeho duševní zdraví. S takovými myšlenkami odcházela do komnat Monarchových.

Sir Morfius nesl ten ohavný čas velice těžce. Celé dny ležel a obracel se z boku na bok a zpět, jako leviathan, zdánlivě natráven a směstnán tuhými chapadly pramatky medůzy čnějícími z jeho podvědomí. Trýznily ho neodbytné myšlenky na únik z těla, které jakoby se změnilo v příbytek bahení chiméry. Připadal si polapen ve středu záhadné chaotogení zóny kde prodlívat více než několik nanosekund bylo zcela nepřijatelné. Přemýšlel o tom, že shromažďování informací je jediná smysluplná činnost v životě. Jsou-li informace dostatečně hodnotné a jejich objem překročí určitou mez, dostaví se to čemu se tak nepřesně říká moudrost. Informace v čiré podobě,oproštěná od hmotného média, je tím co přetrvá po takzvané smrti jakéhokoliv živočicha, zatímco jeho schránka se změní v neestetickou mršinu. Z digitálního fonografu zněly teskné ruské dumky a kouř vonných tyčinek nerušeně stoupal k nebi. Sir Morfius dlouho hleděl do kaleidoskopu lidských osudů a a stále intenzívněji si uvědomoval, jak strašně miluje celou tu šílenost ubohé lidské existence.

Z úvah ho vyrušila Anofeles vstoupivší do místnosti. Sedla si před zrcadlo a demonstrativně si ostříhala své dlouhé černé rovné vlasy elektrickým strojkem. Kartáčem si očistila holou hlavu a z kadeří během nedlouhé chvíle upletla šňůru. Na její konec zavěsila pendulum z jantaru, ve kterém byla zkamenělá larva potemníka. Byl to symbol toho, že i my jsme lapeni svojí karmou jako ten červ v pryskyřici, ale i z nás se za tisíce let zrání stane klenot. "Odložila jsem kštici neboť přichází Slunovrat a všichni by se měli stát vnímavější vesmírné energii, my tři zvláště. " Pravila Anofeles. Sir celou dlaní pohladil její sametovou hlavu.