Sir Morfius a sen

Rozjitřen a vnitřně rozerván přecházel nepravidelným krokem sem a tam zámeckou zahradou mezi živými ploty, které k němu vstřícně a pošetile natahovaly své listotlapky, očekávaje pamlsek. Ploty byly vyšlechtěny křížením lísky a kočky domácí a jejich krmení bylo striktně zakázáno. Zastavil se a vydal rouhavý výkřik k obloze, který mu ozvěna několikrát ne příliš věrně vrátila zpět. Vztekle odkopl bodlinář a přešel po hladině lotosového jezírka na druhou stranu, kde se posadil do altánu na zem. Schoulil se do embryonální polohy a přemýšlel nad nástrahami, které si myslící tvorové připravují, aby si pokud možno co nejvíce vzájemně zkomplikovali svoji existenci.

Odkudsi z druhého plánu ležérně přikráčel Pogo a nenuceně natáhl své vychrtlé tělo do houpací sítě. Takto promluvil: "Oj, starý brachu, prožili jsme spolu již mnohá vítězství i prohru nejednu a ve všech dimenzích jsem ti byl ku pomoci svými silami a zkušenostmi. Proto se svěř starému mumifikovanému šamanovi s dilematy, které tíží tvé logické obvody. " Sir Morfius odpověděl: "Drahý můj příteli a sluho z nejnepostradatelnějších, trápí mne předzvěst neblahých událostí, které mají jakous souvislost s mojí milovanou Anofeles. Onehdy jsem měl prapodivný sen. Viděl jsem polární lišky, jak hrabou ve sněhu a postupně odkrývají postavu zlověstného vzezření. Je to Lilith - matka všeho zla. V ledu Antarktidy dřímala tisíce let a vyčkávala na svůj čas. Ve snu jsem viděl jak obcuje s lidskými muži a plodí potomky, jejichž buňky se regenerují nestandartním způsobem, s myslí nakaženou zhoubným chtíčem zloby. Lilith povstává a její amorfní obličej je připraven vzít na sebe tvář jakékoliv lidské bytosti na planetě. Přichází Anofeles aby zabránila šíření zkázy. Lilith posměšným hlasem řve:"Chyť si mně, ty děvko! Nikdy žádný briliant nebude vybroušen zcela bezchybně, nikdy žádná encyklopedie nebude úplná, neboť já jsem bohyní Entropie a jednoho dne smetu vás všechny do propasti chaosu! Trpělivost je mým kopím!'Řkouce tato slova třímá ebonitovou tyč o kterou se ocasem servilně tře jedna z poblíže stojících polárních lišek. Mohutný výboj statické elektřiny zahajuje urputný a nerovný souboj, při kterém Anofeles svým kinžálem ze zubu kosatky několikráte přesně tne do krku ďáblice, ostří však projede beztvarou hmotou, která se koordinovaně přelévá a ona je i přes své bojové umění uchvacována smrtícími chapadly. Nakonec se jí podaří vyváznout tím, že rozpoltí svoji individualitu a promění se v šedesátičtyřjedinného fialového červa, který se rozprchne po bílém sněhu všemi směry. Pak jsem se probudil zbrocen studeným potem děsu a od té chvíle jsem nenalezl klidu."

Pogo se zamyslel a odpověděl: "Vzácný můj pane a příteli, ve snu jsi spatřil, jak Anofeles bojuje se svým zvráceným smyslem pro dokonalost. Myslet si, že dosáhneme naprosté dokonalosti v čemkoliv je stejně iluzorní jako domnívat se, že na druhém konci duhy nalezneme poklad. Nejenom, že nenajdeme onen vysněný poklad, my ani neobjevíme konec té prokleté duhy! A tak promarníme čas, kterým disponujeme, honbou za vlastním bludem."