Sir Morfius a jam session

Sir Morfius prováděl svoje jógické ásány a pránajámy v zámeckém parku a snažil se uvolnit a soustředit se na svůj dech, který cyklicky zpomaloval až dosáhl naprostého pozbytí zemské tíže a chaosu všedních myšlenek. Z hluboké meditace ho vyrušil podivný lomoz.

Pogo seděl u fontány a vydával trýznivé zvuky na amplifikovanou loutnu. Pomocí wah-wah kvákadla, overdrivu a kruhového modulátoru vyluzoval hektické škrundání, které navíc doprovázel zoufalým kvílením, srovnatelným snad jen s řevem smrtelně raněného tapíra. Zvěř v širém okolí zbaběle prchala na míle daleko. Jeho píseň přiváděla posluchače do stavu agresívní melancholie. Sir Morfius se po chvíli přidal na svůj niněrový MIDI kontroler, zatímco Anofeles s excitovaným výrazem už drahnou dobu tloukla komplikovaný rytmus jakýmisi klacky na zrezivělou cisternu od DDT. Rozjížděl se šílený jam session jako za zlatých dob Grungina. Cítili, jak jimi hudba proniká a pomalu se jich zmocňuje duch primitivních rituálů. Rytmus se poněkud zjednodušil a nabral na rychlosti asi 180 bpm. Když stupeň exaltace zúčastněných překročil Lochmannovovu mez Soudnosti, otevřela se v souladu s teorií Interaktivních halucinací šestá úroveň skutečnosti. Najednou se objevují přední hodnostáři Křesťanské církve sborově rapující texty z Kamasutry, londýnská Královská filharmonie a její drtivé smyčcové riffy, nahé tříoké odalisky s křidélky na kotnících zmateně pobíhají mezi všemi a rozptylují mlhu. Dochází k dilataci časoprostoru a zmnohonásobení identity všech přítomných, a to i těch, kteří jsou přítomni jen zdánlivě. Myšlenky a vjemy se nekontrolovaně rozlévají bezútěšně chladnými pláněmi galaxie v absolutní svobodě ducha. "Jaký je smysl existence, proč jsme byli vrženi do tohoto nehostinného světa, kde je jen pláč a skřípění zuby?!" řve Pogo do prázdné tmy. Odpovědí je mu jen vzduchoprázno pulsující v rytmu tlučeném na onu rezavou cisternu. Fázový posuv způsobuje nesnesitelnou rezonanci zvuku ticha věčnosti uvnitř jeho mysli. Tu k němu připlouvají jeho dva přátelé ve svých čtyřrozměrných podobách, aby ho láskyplně a konejšivě ovinuli výběžky svých představ. Znenadání se přiřítí shluk zrůdných a záštiplných astrálních bytostí. Ta nejmocnější se zastaví a silným hlasem provolá: "Vraťte se zpět do svého očistce, vy jednoocí mezi slepými! Vaše skutky nejsou ještě dokonány, musíte učinit mnohé pro rozžhnutí Majáku, vaše Zlaté číše jsou jen zpola naplněny! Kliďte se z tohoto údolí sebevrahů a nerušte nás při dělení zrna od plev!"

Vír modrého světla jimi v bolestné explozi mrštil zpět do prvoplánové skutečnosti. Na chvíli viděli sami sebe jak s rozšířenými zornicemi divoce křepčí se svými hudebními nástroji. V tentýž okamžik se vrátili do svých těl a pocítili smrtelnou únavu. Ze setrvačnosti zahráli několik posledních tónů a sesuli se vyčerpáním k zemi.