Anofeles a pohádka Máje

Několik dní po jarním slunovratu skončilo téměř nekonečné období dešťů a mračna se začala neochotně rozptylovat. Jen co vyšlo slunce, Anofeles se šla rozhlédnout po parku. Stála tam ve velkém rákosovém klobouku, khaki suknici, sandálech od Ježíše Krista a vystavovala svoje polonahé, subtilní, leč dobře vysvalené tělo ostrému slunci. Na širokém opasku z lysoní kůže se jí houpala "ocelová ruka se šesti prsty". Pozorovala jak se v zámecké oboře páří mastodonti. Byl to rozkošně bufosiézní pohled na ty monstruelní živočichy s nazelenalou srstí, nevázaně řádící mezi divoce rostoucími kultivary popínavého a keříkovitého konopí. Mastodontí říje probíhá s železnou pravidelností vždy jednou za čas, takže je to dosti vzácná podívaná. Kmotřička Smrt snad již definitivně odjela na svém růžovém skateboardu odstrkujíc se svou pečlivě sterilizovanou kosou, pomyslela si Anofeles. Je zde opět ten blahý čas rašících pupenů čajovníku, kvetoucích máků a jarých irských písní doprovázených na akordeon.

V tom ji zezadu znenadání obejme Sir Morfius kolem ramen a extrémně nadrženým hlasem jí důvěrně šeptá : "Zakousnu se do tvého servomachanického bicepsu a drsným jazykem pohladím tvé silikonové ňadro, má nejdražší. " ( Což neprodleně učiní ). "Osmotická čerpadla již pumpují pěnící ejakulát a naše duše tiše jak rousní sýci vlétnou do mlžné extáze. " Anofeles se na chvíli vymaní z jeho objetí a několika kubíky intravenózního braindriveru rozkmitá křídla všech kolibříků kteří jsou zrovna na blízku. Ve stavu vrcholného odosobnění jí Sir podává svou ruku stínu a jeho pozitronický mozek jest v tu chvíli napájen sluneční pránou. Skřípění drceného kovoskla provází ten drsný akt a živočišná zběsilost obou jakoby neznala mezí. Mastodonti zanechávají svého laškování a s údivem a závistí sledují divoké páření oněch dvou podivných tvorů. Země se tak nějak chvěje pod jejich těly a Sir vykřikuje : "Nepouštěj se mého kotníku, drahá, vosk na křídlech taje. Ta Daidalova technologie nestojí za mnoho !" Jeho hlas je přerušován praskáním piezoelektrických výbojů. Oba mají před svým společným vnitřním zrakem kaleidoskopické obrazce skrývající hluboké poselství o tom co je v životě důležité a co nikoliv. Nastává hodinový mentální orgasmus slunečních erupcí.

Po aktu oba leželi odpočívajíc ve stínu prvohorních přesliček a pociťovali k sobě velikou náklonnost. Sir Morfius něžně přivinul svoji konkubínu a pronesl:" Nechám pozlatit tvé lůno a lopatky posázet korundem. Na zádech budu nosit příčesek ze tvého skalpu coby symbol naší lásky. Tvoji lysou hlavu ozdobím korunou vítězů z iridia a těžkého zlata na důkaz vděčnosti za za tu jednu chvíli nahlédnutí do předsálí Nirvány. " "Říkáš zbytečně mnoho slov, pane můj" odvětila Anofeles, objala ho chodidly kolem hlavy a s blaženým výrazem usnula.