Sir Morfius a zahradní slavnost

Toho dne se Sir Morfius, Pogo a Anofeles se rozhodli uspořádat malou zahradní slavnost na památku pětistého výročí Grungínovy autodemolice a zvláště pro obveselení své a pozvaných přátel. Hosté se sjížděli už od rána, takže před zahájením samotné párty už byli dostatečně sjetí. Zazněl gong, všichni ztichli a pohodlně zapustili svá těla do ergonomických křesílek z bioželatinonových vaků které přes kůži regulovali jejich metabolismus. Anofeles vystoupila na schody kouřové fontány, uklonila se a začala produkovat fujaré zvuky na flétnu ze zatvrdlé traversonální žlázy machora velepícha. Po chvíli se přidal Pogo na svůj cabasový xylofon z žeber mrákoně placatohlavého. Pozvolnou improvizací začal vznikat postupně akcelerující čardášovitý progresong. Napětí v lebkách účastníků se stupňovalo až k devátému bodu Rollinsovy škály a poté nastal za zvuku trhajících se prostěradel průlom do kolektivního nadvědomí.

Rychlojebné poběžnice škádlí svými fialovými důtkami excitační perceptory všech zúčastněných a jejich šudlice se lascívně chvějí ztěží potlačovaným zrušením. Bolest, strach a chandra vysublimovaly do neexistence a večírek dostává tu omračující atmosféru delirického deja-vu, kdy čas plyne v klikatých smyčkách hudby a vše je podřízeno rytmu pětirozměrných vibrací uvolněné energie. Nekontrolované vzájemné osahávání vně i uvnitř ještě více stupňuje multisensuální hypercepci a kultovní Divišův bleskosvod se taví pod náporem urychlených elektronů. Členové Bratrstva bludného kořene nenasytně sají bronzovými brčky zatraceně dlouhý drink z mandragorového granulátu a opunciového sirupu jemně pančovaný brejnočím mlíčím a ozdobený očky z kočky. Sir Morfius rotuje kolem vlastní osy a jeho protokonspinální endorezistory rudě žhnou, přetíženy slastným vybíjením nakumulovaného napětí. Jeho spirochetální anténoidy září do prostoru kvanta randomatických informací a on pociťuje nekonečnost mořského odlivu, nechá se vláčet slapovými silami a na chvíli se jeho tělo pokrývá archetypálními basreliéfy vzorců v šestkovém kódu. Rastamaníci derou peří a on se na mžik proměňuje v čajový keřík, řídký horský vánek prohánějící se plantážemi Darjeelingu blaží jeho mozkové buňky. Vytrhává svoje kořeny ze sypké hlíny a odlétá coby raroh bysrtrozračník v ladných spirálách hvězdnou tmou do kofeinokodeinového paradisína. Jeho úprk provází bílý šum purpurové krve protékající oběhovým systémem. Pravotočivé molekuly jsou odvrženy a on se dotýká tenkým a dlouhým prstem modročerného relikviáře se samotným absolutnem v kristalické podobě. Prolne černou dírou do antivesmíru a stává se sám sobě negativem s obrácenou entropií. Postupně se vrací zpět časem, coby embryo se slastně převaluje v teplé dutině.

Sir Morfius se probudil nahý v trní šípkových keřů kdesi v zadním traktu zámecké obory a hladina jeho anabolických steroidů byla zcela jistě na vysoké úrovni. Byla mu zima a měl hlad ale hluboko ve svém nitru cítil úlevu a očištění od insanogeních faktorů kterými je hojně provázena jeho existence.