Anofeles a vraní oko

Jednoho dne se Anofeles vydala sbírat vzácné léčivé byliny do mokřin nacházejících se severovýchodně od paláce. Zachvácena sběračským vytržením zcela nedbala nebezpečných vodních pyjavic, které přenášejí choroby z nejobávánějších. Nořila se hlouběji a hlouběji do tmavomodrého bahna, aby uchvátila drahocenné stvoly a na její pevná lýtka se přisávalo stále více těch zákeřných, zahnívajících živočichů. Nedlouho po příchodu do svých komnat u ní propukl fatální záchvat oranžové, až karmínové zimnice.

Cítila, jak se sinusoidální infrazvuk o kmitočtu 14 Hz propaluje její hrudní kostí a vraní oko sleduje každé hnutí mysli. Sir Morfius, jsa upozorněn telepatickým výkřikem ihned přikvapil. Položil jí ruce na čelo, podbřišek, zátylek, kostrč a pravil: " Nestrachuj se drahá moje Anofeles, přestože kalich hořkosti vypiješ do dna, chmurné vírníky odplují. Moje modrá krev šlechtice jest dostatečně saturována kyslíkem, transfuze může začít. " Přichází hektické pnutí a obcování s mimoprostorovým převozníkem Cháronem. Jeho obvody jsou supravodivé a penis chlazený kapalným héliem. Bohové Olympští znuděně a letargicky sledují silokřivky ohýbaného času a zakřivovaného prostoru na svých čtyřrozměrných monitorech, zatímco o úroveň níže probíhá kryptoidní tragikomedie. "Náruč otevřenosti skrývá nebezpečí úniku mentální energie a mimovolné vyprodukování astrálních stvůr. Vzepři se na svých čakrách a odraž ten útok, nezapomeň však nechat Šelmě prostor k úniku. Stěžejní průnik bahenních plynů z temných koutů podvědomí do vědomí teprve nadejde, očekávej souboj nejtěžší - souboj s vlastním zlem! Totální katarze jest nejnebezpečnějším ale i nejúčinnějším způsobem očištění mystika na jeho pouti za Absolutním světlem. Slabí zbloudí a jsou na dlouhý čas vrženi zpět do své prvotní zvířeckosti. " Probíhá efektivní přenos informací rychlým sledem na sebe navazujících čínských kaligrafických znaků. Venku cílevědomě prší a hejna moskytů provádějí ilegální odběry krve. Cháron exhibuje svým hypotermickým rajcovákem a na předkožce mu namrzá jinovatka. Anofeles na chvíli mění skupeství na kapalné a přelévá se po místnosti a okolí, vzbuzujíc rozpačité reakce kolemstojících. Zanedlouho se opět stahuje do své původní tělesnosti v poněkud rozostřené a nekonkrétní podobě. Podivná reminiscence orgií nekoitálního sexu zastiňuje naléhavé volání z písečných dun druhé skutečnosti. Kostky jsou vyvrženy a Rubikon přeskočen, jejím tělem se rozlévá pocit chemické blahosklonnosti. Konečně nachází poselství nástěnných maleb v jeskyních Altaje...

Za zvuku syrinxu a subwooferu zasedá kolokvium sudiček a matka představená, zahalena v šedou kůži rosomáka, jistou rukou vrhá otrávený balisong do kýty obětního vepře, načež vydá výkřik orgiastické rozkoše. Zvíře se potácí ve smrtelných křečích a slizkým rypákem kreslí do prachu magický symbol. Bosé a křivičné nohy vědmy podupávájí v třináctišesnáctinovém rytmu (Bože, to je kouř !) a leproidní obličej se vrásní v grimasu rudého hněvu. Vztekle mrští svěcenými lasturami do ohniště a upadá do mrtvolné strnulosti. Věštba jest vyřčena - Haré Šiva!