První změnu pohlaví provedli čeští chirurgové v roce 1942

Praha 30. listopadu (ČTK) - První mediálně známá chirurgická změna pohlaví byla provedena v roce 1952 v Dánsku, více či méně úspěšné operace tohoto typu se ale uskutečnily již ve 20. a 30. letech v Německu a čeští lékaři první provedli v roce 1942 v Praze. Podle dokladů z archivu Sexuologického ústavu při 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy šlo o přeměnu ženy v muže. V roce 1953 čeští lékaři umožnili poprvé muži stát se vytouženou ženou. ČTK to řekl sexuolog Petr Weiss a dodal, že chorobopisy těchto dvou pacientů jsou považovány za tajné.

Transsexualita je poměrně vzácná porucha, kdy člověk cítí, že je uvězněn v těle opačného pohlaví. Odhady o tom, kolik lidí takový problém má, se značně liší. Možná jich je v Česku kolem tisíce, možná jich je podstatně více. Převažují biologičtí muži toužící stát se ženou. Po tom toužil i George Jorgensen, ze kterého se s pomocí dánských lékařů před 55 lety stala Christine Jorgensenová - první veřejně známá změna pohlaví způsobila tehdy poprask.

Podle sexuoložky Hanky Fifkové se v posledních desetiletích odborníci přiklonili k tomu, že transsexualita vzniká už v době vývoje plodu a je výchovou neovlivnitelná. Pravděpodobně ve čtvrtém měsíci těhotenství, kdy dozrává centrální nervová soustava, dojde k nějakému problému v produkci hormonů, které mají programovat centrum pohlavní identity v mezimozku. O důvodech, proč se to stane, se zatím spekuluje.

Kolik operací transsexuálů se v ČR od 40. let uskutečnilo, není přesně známo. Ale podle Weisse se realita nebude výrazně lišit od statistiky Sexuologického ústavu a údajů Fifkové. Podle jejich zjištění se na odborného lékaře do roku 2006 obrátilo celkem 761 lidí a z nich 331 dokončilo změnu pohlaví. Zhruba třetina pacientů přišla před rokem 1989 a do tohoto roku byla provedena také necelá třetina operací. V posledních letech se lidé mohou obracet i na sexuologické ambulance v některých krajích, takže evidence není úplná.

Současný zákon stanoví pro chirurgickou změnu pohlaví jedinou podmínku, tou je schválení zákroku odbornou komisí. Než komise vyřkne své ano, musí žadatel projít psychologickým vyšetřením, hormonální léčbou a vyzkoušet si, zda dokáže žít jako příslušníci pohlaví, o které usiluje.

Podle Fifkové tělesná vyšetření nejsou důležitá. "U transsexuality je to o zdravém těle a zdravém duchu, jenom to nejde dohromady," řekla. Přeměna pohlaví transsexuálům výrazně změní kvalitu života, dodala. @ Operace se v Česku provádějí na více pracovištích, zejména chirurgické zákroky při přeměně ženy na muže, kdy se odstraní děloha, vaječníky, případně se redukují prsa. To stačí k tomu, aby se právně z žen stali muži. Jen polovina z nich se odhodlá k chirurgickému vytvoření penisu, což je náročná operace, která ne vždy dopadne dobře.

Operační výkony se postupně zdokonalovaly. Velkou část chirurgických změn pohlaví oběma směry v ČR provádí urolog Ladislav Jarolím z Fakultní nemocnice Motol. První jeho pacientka podstoupila operaci 30. listopadu 1992.

Jarolím ČTK řekl, že za 15 let změnil pohlaví celkem 128 pacientům na ženské a 106 na mužské. U většiny pacientů bylo třeba provést dvě operace. Muži byli většinou ve věku kolem 30 let. Podle Jarolíma je však u mužů ideální pro změnu pohlaví mladý věk, kdy lze lépe bojovat s mužským typem ochlupení a vousy. Více než čtvrtina pacientů a pacientek byla v době operace ve věku do 24 let, ve věku nad 50 let jich bylo 11.

Weiss uvedl, že operaci mohou podstoupit lidé starší 18 let, ale ještě před dovršením plnoletosti mohou začít s psychoterapií. Do sexuologického ústavu přichází s poruchou pohlavní identity již děti, některé ve věku pod deset let. Jen někteří z dětských pacientů jsou transsexuály, většinou se u nich v dospělosti projeví homosexualita.

Fifková uvedla, že mnozí její pacienti se v raném věku domnívali, že se stane nějaký zázrak a oni se ráno probudí a jejich okolí pochopí, že se plete. Zázrak se však nikdy nestal a oni začali propadat beznaději. Drtivý dopad na jejich psychiku pak měla puberta. Dostali se do sociální krize, mnozí propadli depresi. Někteří biologičtí muži se snažili své problémy překonat, oženili se, měli i děti. Biologické ženy, které se cítí být muži, se vdají jen výjimečně a jen v ojedinělých případech se odhodlají k mateřství.