Biologické vlivy

Příčiny homosexuální orientace nejsou ještě zdaleka dořešenou otázkou. Po mnoho desetiletí se pracuje na výzkumech sexuální orientace lidí a zvířat. Již dnes je jasné, že homosexualita má původ ve složitém souboru psychických, genetických, hormonálních a embryogenetických faktorů. Nyní se na ně blíže podíváme jednotlivě.

Na začátek si však řekneme, že pohlavní identita, sexuální orientace, sexuální preference jsou uloženy v části mozku, která se nazývá hypotalamus. Hypotalamus je součástí hypotalamoh- homosexualitaypofyzárního komplexu, který řídí naše pocity a hormonální regulaci našeho těla spolu s dalšími producenty hormonů.

Je známo, že homosexualita je jednou z vývojových variant hypotalamu. Nejedná se tedy o poruchu, ale o variantu. Bylo by nepřesné, kdybychom homosexualitu chápali jako duševní poruchu a patologický stav. Má povahu celoživotní osudové orientace, která je samozřejmou součástí lidských společenství již od počátku kulturní historie lidstva.

Samotný výzkum a zjištěná data o biologické podmíněnosti homosexuality vyvolávají řadu ideologických a etických diskusí. Lidé, kteří považují homosexualitu za biologicky podmíněnou, vyjadřují tolerantnější postoje ke gayům a lesbickým ženám. Jejich zaměření spíše vnímají jako neměnný a nezaviněný jev.

Biologickou podmíněnost pak spíše odmítají ti, kteří předpokládají, že je možné homosexuální orientaci člověka změnit. Přeceňují kritické námitky k biologickým hypotézám anebo tato zjištění zcela odmítají brát v potaz. Naopak trvají na dávno odmítnutých teoriích výlučně psychogenního vzniku, například jako důsledek abnormního psychického vývoje, svedení či rozmařilého života. S těmito postoji se lze nejčastěji setkat u některých náboženských sekt či církevních představitelů a také u některých psychoanalytiků.

Zajímavé je, že v části gay a lesbické vědecké komunity, zejména americké, se vyskytují četní odpůrci těchto výzkumů. Jejich postoj lze vyjádřit jako důsledné prosazování práva na odlišnost, na životní styl a hledání konstitučních dispozic vnímají jako nepřípadné omlouvání svého zaměření. Společenská akceptace homosexuality jako jevu by neměla být založena jen na studiu materialistických poznatků. Samotný výzkum pak vnímají podobně nepatřičně jako výzkum biologických odlišností mezi lidskými rasami a obávají se jeho zneužití k sexistickým a eugenickým teoriím, tedy k opětnému vnímání homosexuality jako poruchy nebo dokonce k pokusům o její eliminaci ze společnosti. Zpola ironicky a zpola vážně poukazují na to, že výzkum má směřovat také k poznání, jak vlastně vzniká heterosexualita. Jejich obavám napomáhá zkušenost se zneužitím vědy v nacistickém Německu, ale i nešetrná vyjádření některých vědců o možnostech prenatální prevence homosexuální orientace.

Poslední biologické výzkumy v posledních letech jen potvrzují Hirschfeldovo empirické přesvědčení, že homosexualita je konstitučně podmíněna. Přestože přibylo dosti kamínků do mozaiky našeho poznání, obraz ještě není bezezbytku hotov.