Sexuální orientace

Sexuální orientace nemusí mít vždy za následek odpovídající sexuální chování. Vše je komplikováno tím, že ani heterosexuální ani homosexuální orientace nemusí být vždy vyhraněna stoprocentně. Známe lidi, ať již heterosexuálně, nebo homosexuálně orientované, kteří se jakéhokoli sexuálního chování z nějakých důvodů po celý život zdržují. Naopak známe osoby, které jsou jednoznačně heterosexuálně orientované, a přesto se v některém období života chovaly výlučně homosexuálně nebo bisexuálně. Známe také úplně vyhraněné homosexuály, tedy výlučně homosexuálně cítící osoby, které se po nějaký úsek života nebo dokonce po celý život chovaly výlučně heterosexuálně.

Homosexualitou rozumíme sexuální orientaci na osoby stejného pohlaví. Je to celoživotní, neměnný a nositelem nezapříčiněný a nezvolený, tedy nezaviněný stav, jenž je charakterizován tím, že nositel tohoto stavu je pohlavně přitahován a vzrušován osobou stejného pohlaví.

Vše je komplikováno tím, že ani heterosexuální, ani homosexuální orientace nemusí být vždy vyhraněna stoprocentně. Jedno pohlaví je preferováno, upřednostňováno, ale někdy je přítomna ještě slaběji vyjádřená schopnost vzrušit se také jedincem nepreferovaného pohlaví.

Pro snazší pochopení složitosti sexuální orientace a souvislostí mezi orientací a jí odpovídajícím nebo opačným chováním předkládáme následující graf:

Zakreslený obdélník představuje celou lidskou společnost nebo její reprezentativní vzorek.

Uvnitř obdélníku existuje jakési heterosexuálněh- homosexualitaomosexuální kontinuum, spojité spektrum, od levého, heterosexuálního okraje, kde jsou umístěny osoby jednoznačně heterosexuálně orientované, až po pravý, homosexuální okraj, při němž stojí osoby jednoznačně homosexuálně vyhraněné. Opakujeme, že se tato vyhraněnost týká prožívání, tedy toho, kým je osoba pohlavně vzrušována a přitahována, zda osobou stejného, nebo opačného pohlaví.

Mezi těmito krajními polohami se nacházejí osoby schopné vzrušit se jak objektem opačného, tak objektem stejného pohlaví. Čím více vlevo, tím více převažuje heterosexuální zaměření nad homosexuálním, čím více vpravo, tím více převažuje homosexuální zaměření nad heterosexuálním.

Poměr této heterosexuální a homosexuální vzrušivosti je přibližně vyznačen zakreslenou křivkou. Prostor pod čárou pak představuje míru homosexuálního prožívání, prostor nad ní míru heterosexuálního prožívání.

V pravé části grafu, kde je zakreslena přerušovaná čára, je poměr heterosexuální a homosexuální preference vyrovnán na 1:1. Tam patří lidé, kteří nedokáží rozlišit, zda je pro ně sexuálně přitažlivější muž, nebo žena. To jsou tedy praví bisexuálové, nositelé sexuální orientace nazývané bisexualita. Avšak existují polemiky, zdali je opravdu někdo schopen se nalézat na této tenké přímce.

O sexuálním zaměření jedince, jemuž odpovídá jeho poloha v grafu, je rozhodnuto dávno před narozením. Tato poloha, tedy jeho zaměření, se během života nijak významně nemění, a to ani vlivem heterosexuálních nebo homosexuálních zkušeností. Teorie "svedení", která vznik homosexuální orientace vysvětlovala naučením homosexuálnímu chování, tedy jakýmsi návykem, je dnes odborníky kriticky zavrhnuta. Přesto člověk někdy může mít po nějaký čas subjektivní dojem, že ke změně jeho sexuálního zaměření došlo právě z tohoto důvodu.

pokračování

Mnoho odpovědí na své otázky získáte v archívu starších diskuzních fór webu, pro toto téma zde