Právo a zákony

U nás není homosexualita trestným činem od roku 1961, tedy skoro 60 let. O prosazení této zákonné úpravy se zasloužili pražští sexuologové Kurt Freund a Karel Nedona.

Trestní kodex však donedávna zachoval trestnost homosexuálních styků s nezletilými staršími 15 let (na rozdíl od heterosexuálních styků). Vycházelo se totiž z názoru, že je věcí dospělých, jakým intimním životem chtějí žít, ale homosexuální kontakt dospělého s mladistvým byl považován za zvrácenost a byl trestně stíhán. Zřejmě také proto, že dlouhou dobu nebylo jasné, zda se člověk homosexuálem rodí, nebo stává na základě prvních sexuálních zkušeností.

Od 1. 7. 1990 je u nás věková hranice trestnosti homosexuálního a heterosexuálního styku stejná - 15 let.

Od roku 1992 je homosexuální chování po trestněprávní stránce posuzováno úplně stejně jako chování heterosexuální.

Homosexuální manželství u nás není možné. Homosexuální manželství umožňuje Zákon o registrovaném partnerství. Např. v Dánsku mohou homosexuální partneři uzavřít formální svazek, který se právně řídí stejnými zásadami jako heterosexuální manželství (např. majetkové, dědické a jiné záležitosti). Stejně tak je možné uzavírat homosexuální svazky ve Švédsku, kde stejnopohlavní páry mohou adoptovat i děti. I v americkém státě Vermont mohou od roku 2000 homosexuální páry žádat o adopci dětí a mají dokonce naprosto rovnocenná práva jako páry heterosexuální. Více o těchto zákonných možnostech ve světě píšeme ve skupině článků registrované partnerství.

Na homosexuální delikvenci pohlížejí naše zákony stejně jako na heterosexuální. Sexuální delikvence se týkají následující paragrafy:

• Sexuální vražda: § 219 tr. z.
• Pohlavní zneužívání dětí a mládeže: § 242 a § 243 tr. z.

Sexuálně motivované činy jsou i jiné, než pohlavní zneužití. Především znásilnění - § 241 tr. z., ale z nespecifických to je vedle vraždy často výtržnictví (exhibicionismus) - § 202, omezování osobní svobody, vydírání - § 235, kuplířství - § 204, obchod s lidmi - § 245 atd.

Malý přehled zaznamenávající proces dekriminalizace homosexuality ve světě:

Vnější proces legalizace homosexuality kupodivu příliš nesouvisel s politickým režimem uvnitř států. Důkazem toho je např. naše republika a Maďarsko, kde k ní došlo r. 1961, nebo naopak Anglie, kde ještě roku 1984 platil zákon z r. 1967 o tom, že dobrovolný homosexuální styk mezi staršími lidmi nad 21 let sice není považován za zločin, ale nadále se na něj pohlíží jako na amorální.

1961: Illinois, Maďarsko, Československo
1967: Anglie a Wales
1968: Bulharsko, Německá demokratická republika
1969: Kanada, Spolková republika Německo
1971: Finsko, Rakousko
1972: Norsko, Jižní Austrálie
1973: Malta
1976: Australské hlavní území
1977: čtyři autonomie v Jugoslávii - Slovinsko, Vojvodina, Chorvatsko a Černá hora
1980: Skotsko, Viktorie (Austrálie)
1982: Severní Irsko
1983: Australské severní území, Guernsey
1984: Kuba, Nový jižní Wales
1986: Nový Zéland
1989: Západní Austrálie, Lichtenštejnsko
1990: Queensland, Jersey
1991: Ukrajina, Hongkong
1992: Lotyšsko, Estonsko, Gibraltar, ostrov Man
1993: Ruská federace, Litva, Irsko, Kazachstán
1994: Srbsko, Bermudy
1995: Albánie, Kypr, Moldávie

Homosexuální styky dodnes nebyly povoleny v Tasmánii a asi v polovině států USA (roku 1994 bylo těchto států v USA 23 - Weiss a kol. 1994). Nadále existuje zákaz propagace homosexuality ve Finsku a v Lichtenštejnsku; v Rakousku tento zákon pozbyl platnost v roce 1996.

Trend evropských zemí s delší demokratickou tradicí však v otázce podpory stejnopohlavně zaměřených občanů nekončí pouhým odtrestněním homosexuálních aktivit. V roce 1994 vyzval Evropský parlament EU na základě doporučení Výboru pro občanské svobody a vnitřní záležitosti členské státy k tomu, aby uskutečnily legislativní opatření na ochranu homosexuálního soužití. Jako trestnou ustanovily také diskriminaci homosexuálních jedinců v jakýchkoli oblastech společenského života tyto státy: Norsko (1993), Francie (1985), Dánsko (1989), Švédsko (1994), Irsko (1989) a Nizozemí (1992).