Pokud budeme na lásku pohlížet z čistě odborného hlediska, můžeme si zde blíže přiblížit celý proces z hlediska biochemického. Celou problematikou se zabývá obor tzv. sexuální chemie.
Homosexualita je nejčastěji rozdělována podle pohlaví. Pro mužskou homosexualitu existuje řada názvů: androfil, uranista, hanlivé označení buzerant nebo teplouš, dříve pederast, sodomista. Dnes asi nejrozšířenější je gay.
U nás není homosexualita trestným činem od roku 1961, tedy skoro 60 let. O prosazení této zákonné úpravy se zasloužili pražští sexuologové Kurt Freund a Karel Nedona.
Homosexualita (homoerotika, homofilie). Podle sexuologického slovníku se o homosexualitě dozvídáme, že se jedná o eroticko-sexuální zaměření na jedince stejného pohlaví. Nejprve bychom se mohli ve stručnosti seznámit se samotným pojmem homosexuality.
Lidé se nerodí stejní. Liší se podle pohlaví, ale také podle toho, co je přitahuje a čemu dávají přednost. Každý z nás preferuje určité vlastnosti člověka. Lišíme se i preferencí sexuální aktivity a preferencí pohlaví - heterosexuální či homosexuální.
O homosexuálním chování hovoříme tehdy, má-li člověk homosexuální styky. O heterosexuálním tehdy, má-li styky heterosexuální. Jestliže se stýká jak s muži, tak se ženami, hovoříme o chování bisexuálním.
Homosexuální orientace je již svou podstatou v protikladu k manželství jako svazku dvou osob opačného pohlaví. Přesto mnoho homosexuálních lidí do manželství vstupuje nebo o manželství alespoň usiluje.
Určité dispozice k bisexualitě má asi většina lidí. Lidský zárodek má základy obou pohlaví dobře patrné až od třetího měsíce a teprve poté nabývá zřetelné povahy pohlaví chromozomálně určené a základy druhého pohlaví jsou potlačeny. Až do puberty jsou bisexuální projevy téměř fyziologické.
Na rozdíl od transsexualismu, kdy základem pro diagnózu je zcela obrácená pohlavní identita, přičemž sexuální orientace má podružný význam, u homosexuálů je naopak základem diagnózy obrácená sexuální orientace; přítomnost ostatních jevů jen částečně pozměněné pohlavní identity má význam podružný.
Téma homosexuality je velmi široké a na těchto stránkách se pokoušíme dostat co nejblíže jádru věci. V osvětových pořadech a knihách bylo napsáno a řečeno spousta slov o tom, že homosexualita není nemoc, že je vrozená, neměnná a neléčitelná. Ale není-li to nemoc, co to tedy je? Kde se bere, čím je určená, kde je její centrum?
Příčiny homosexuální orientace nejsou ještě zdaleka dořešenou otázkou. Po mnoho desetiletí se pracuje na výzkumech sexuální orientace lidí a zvířat, ale již dnes je jasné, že homosexualita má původ ve složitém souboru psychických, genetických, hormonálních a embryogenetických faktorů.
Homosexualitou rozumíme sexuální orientaci na osoby stejného pohlaví. Je to celoživotní, neměnný a nositelem nezapříčiněný a nezvolený, tedy nezaviněný stav, jenž je charakterizován tím, že nositel tohoto stavu je pohlavně přitahován a vzrušován osobou stejného pohlaví.
Podle publikovaných výsledků průzkumu sexuálního chování občanů ČR (Weiss 1999) bylo potvrzeno, že ve zkoumaném souboru (862 žen a 857 mužů) jsou postoje respondentů k homosexualitě ovlivněny pohlavím, religiozitou, věkem, vzděláním a velikostí místa bydliště.
Samozřejmě i homosexuálové trpí sexuálními poruchami - dysfunkcemi a i oni se s nimi obracejí na lékaře, avšak ne zdaleka tak často jako heterosexuálové. Nasvědčují tomu výzkumy provedené v minulých letech v USA.