Lidé se nerodí stejní. Liší se podle pohlaví, ale také podle toho, co je přitahuje a čemu dávají přednost. Každý z nás preferuje určité vlastnosti člověka. Lišíme se i preferencí sexuální aktivity a preferencí pohlaví - heterosexuální či homosexuální.
Protože je biologickou alternativou vývoje mozku stejně jako heterosexualita. Centrum sexuální orientace je na jediném místě. Buď se mozek vyvine jako heterosexuální, nebo jako homosexuální. Pokud jedinec není schopen rozhodnout, jaká je jeho orientace, označí se za bisexuála. Nemoc se dá léčit, heterosexualita ani homosexualita se měnit nedá, aniž bychom člověka nemrzačili. Nemocný se chce vyléčit, nemoc způsobuje bolest a může být smrtelná. Nemoc způsobuje zhoršení zdravotního stavu. Nemocný si přeje zbavit se nemoci. Myslíte si, že si homosexuál přeje být léčen?
Homosexuální chování je známo u různých skupin živočichů. Páří se spolu samci myší, jelenů, psů i třeba paviánů. U racků zase není výjimkou, že pár spolu utvoří dvě samice, z nichž jedna "hraje" samce.
Všechno nové u lidí vyvolávalo a vyvolává otázku, zda je to normální. Určitou představu míry akceptovatelnosti potřebují k tomu, aby se mohli lépe orientovat ve světě a vytvářet své postoje k dění kolem sebe. Představu normality máme každý jinou, a přestože existuje stálá snaha o vznik obecně přijatelného konsenzu, zůstává toto měřítko záležitostí víceméně subjektivní.
Příčiny homosexuální orientace nejsou ještě zdaleka dořešenou otázkou. Po mnoho desetiletí se pracuje na výzkumech sexuální orientace lidí a zvířat, ale již dnes je jasné, že homosexualita má původ ve složitém souboru psychických, genetických, hormonálních a embryogenetických faktorů.
Mezi laiky bývá někdy ztotožňována mužská homosexualita s ženskostí a ženská homosexualita s mužskostí. Vztah mezi homosexuální orientací a identifikací s opačným pohlavím je ale složitější. Abychom tyto vztahy pochopili lépe, vyložíme si nejprve jiný jednodušší pojem, transsexualismus.
I přes nedostatek informací považujeme za velmi pravděpodobné, že lidé udržovali homosexuální styky přinejmenším několik století před počátkem našeho letopočtu a že určité procento lidí homosexuálně žilo ve všech dobách.
Pokud budeme na lásku pohlížet z čistě odborného hlediska, můžeme si zde blíže přiblížit celý proces z hlediska biochemického. Celou problematikou se zabývá obor tzv. sexuální chemie.
Homosexualita je nejčastěji rozdělována podle pohlaví. Pro mužskou homosexualitu existuje řada názvů: androfil, uranista, hanlivé označení buzerant nebo teplouš, dříve pederast, sodomista. Dnes asi nejrozšířenější je gay.
U nás není homosexualita trestným činem od roku 1961, tedy skoro 60 let. O prosazení této zákonné úpravy se zasloužili pražští sexuologové Kurt Freund a Karel Nedona.
Homosexualita (homoerotika, homofilie). Podle sexuologického slovníku se o homosexualitě dozvídáme, že se jedná o eroticko-sexuální zaměření na jedince stejného pohlaví. Nejprve bychom se mohli ve stručnosti seznámit se samotným pojmem homosexuality.
Lidé se nerodí stejní. Liší se podle pohlaví, ale také podle toho, co je přitahuje a čemu dávají přednost. Každý z nás preferuje určité vlastnosti člověka. Lišíme se i preferencí sexuální aktivity a preferencí pohlaví - heterosexuální či homosexuální.
O homosexuálním chování hovoříme tehdy, má-li člověk homosexuální styky. O heterosexuálním tehdy, má-li styky heterosexuální. Jestliže se stýká jak s muži, tak se ženami, hovoříme o chování bisexuálním.
Homosexuální orientace je již svou podstatou v protikladu k manželství jako svazku dvou osob opačného pohlaví. Přesto mnoho homosexuálních lidí do manželství vstupuje nebo o manželství alespoň usiluje.