Druhy homosexuality

Homosexualita je nejčastěji rozdělována podle pohlaví.
Pro mužskou homosexualitu existuje řada názvů: androfil, uranista, hanlivé označení buzerant nebo teplouš, dříve pederast, sodomista. Dnes asi nejrozšířenější je gay.
Ženská homosexualita je nejčastěji označována jako lesbicismus. Rozlišuje se také (nezávisle zda jde o dvojici mužů nebo žen), zda aktér preferuje při pohlavním styku klasickou roli mužskou (aktivní, androfilní partner, incubus) nebo ženskou (submisivní, femininní, sucubus).

Další dělení souvisí s věkem preferovaných sexuálních partnerů.
U homosexuálních mužů se označuje za pedofilii preference dětí do 13 let, efebofilie je vyhledávání partnerů 15-20letých, androfilie zaměření na dospělé muže a gerontofilie zaměření na starce.
U lesbických kontaktů se hovoří o korotilii (děti), partenofilii (adolescentní dívky), gynekofilii (dospělé ženy) a graeofilii (stařeny).

Sexuologie dále rozděluje homosexualitu na egodystonní a egosyntonní formu. Egosyntonní homosexualita znamená, že jedinec je se svojí orientací plně smířen, vyrovnán, přijímá ji, je schopen svou orientaci před okolím přiznat.
Egodystonní homosexualita znamená, že jedinec tuto orientaci odmítá, je sám se sebou v rozporu, touží po heterosexuální adaptaci, není schopen před svým okolím a před sebou svou orientaci přiznat. Často podléhá depresím, v jejichž průběhu může dojít i k bilančním sebevraždám, které jsou pro okolí často nepochopitelné.

Mnoho odpovědí na své otázky získáte v archívu starších diskuzních fór webu, pro toto téma zde