Sexuální chování

Dostáváme se k dalším pojmům: homosexuální, heterosexuální a bisexuální chování. O homosexuálním chování hovoříme tehdy, má-li člověk homosexuální styky. O heterosexuálním tehdy, má-li styky heterosexuální. Jestliže se stýká jak s muži, tak se ženami, hovoříme o chování bisexuálním.

Je přirozené a dobře pochopitelné, když se člověk z levé části grafu chová v souladu se svou orientací, tedy heterosexuálně, a když se člověk z pravé části grafu chová homosexuálně. Jak jsme uvedli, není tomu tak ale vždycky.

Vezměme například osobu stojící v levé části grafu, ale ne zcela při jeho okraji. Ta je sice přitahována a vzrušována převážně osobami opačného pohlaví, ale vedle toho je schopna se vzrušit, i když slaběji, také osobou stejného pohlaví. Žije-li taková osoba v podmínkách, které znesnadňují nebo dokonce znemožňují kontakt s osobami opačného pohlaví (ve věznicích, internátech, v armádě), může se sexuálně stýkat se sice méně přitažlivou, ale za stavu nouze ještě přece jen přijatelnou osobou stejného pohlaví. Hovoříme potom o tzv. náhražkovém sexuálním chování. Jeho vzniku napomáhá vysoká sexuální dráždivost a vzrušivost, jaká normálně bývá u velmi mladých mužů, dále nepřítomnost restriktivních (omezujících, potlačujících) morálních norem a málo vyzrálé volní mechanismy. Když se později takový člověk dostane zpět do obvyklých poměrů, kdy je osoba opačného pohlaví snadno dostupná, ve svém homosexuálním chování již nepokračuje. Ani delší čas, po který se člověk choval třeba i výlučně homosexuálně, nic nezměnil na jeho sexuálním prožívání, nezměnil jeho sexuální orientaci, neposunul jej na našem grafu.

Pokud někteří pacienti udávali, že při homosexuálních stycích setrvávají (např. po návratu z výkonu trestu) a neměli pro takové setrvání na homosexuální dráze žádný nesexuální motiv, pak bylo obvykle podrobným vyšetřením zjištěno, že již před první homosexuální zkušeností (např. před nástupem výkonu trestu) u nich homosexuální orientace byla přítomna, i když si ji neuvědomovali.

V extrémních případech se ale může homosexuálně chovat i zcela stoprocentně vyhraněný heterosexuál přímo z levého okraje našeho grafu. Například muž ve výkonu trestu dovolí homosexuálnímu spoluvězni, aby mu prováděl felaci (dráždění pohlavního údu ústy), a přitom si představuje ženu. I to je homosexuální pohlavní styk, na němž se účastní oba, a přitom se tím nic nezměnilo na stoprocentní heterosexuální orientaci tohoto "svedeného" heterosexuála. Homosexuálně se však heterosexuálové nemusí chovat jen ve stavu sexuální nouze. I na svobodě, v podmínkách, kdy je preferovaný objekt dobře dostupný, se může heterosexuální člověk "propůjčit" k homosexuálním stykům z nesexuální motivace, například za úplatu nebo pro jiný prospěch, či pouze ze zvědavosti. Pokud se heterosexuálně orientovaný jedinec z důvodu sexuální nouze nebo pro nesexuální motivaci chová někdy homosexuálně a jindy heterosexuálně, jde o bisexuální chování. Toto bisexuální chování z něj ale bisexuála neučiní. Není vzácností, že heterosexuálně orientovaný muž si vydělává homosexuální prostitucí a takto získané peníze potom utrácí s preferovanými objekty - ženami.

Sigmund Freud pro tuto problematiku vytvořil šest kategorií. Tedy šest kategorií lidí, kde každý člověk leží v jednom z těchto čtverců. V levém čtverci se nacházejí běžní heterosexuálové, v pravém nejtmavším homosexuálové a ve dvou prostředních nacházíme ty, kteří cítí podobnou afinitu k oběma pohlavím. Všimněte si, že čtverců je šest, nikoli sedm. Prostřední exkluzivně bisexuální člen tedy neexistuje. Přípustná je i migrace mezi čtverci během života podle toho, jak člověk prochází procesem sebepoznání.

Praví bisexuálové, tedy lidé přibližně stejně přitahovaní osobami obou pohlaví, se v podmínkách naší kultury většinou bisexuálně nechovají. Tlak společenských norem je často nutí, aby se chovali výlučné heterosexuálně, a jestliže je jejich osobnost mimo sexuální sféru dobře strukturovaná, pak jim to asi ani nedělá velké nesnáze. Obvykle se bisexuál skutečně bisexuálně chová tehdy, jsou-li v jeho osobnosti psychopatické rysy nebo pokud se necítí vázán obecně uznávanými sexuálně-morálními normami.

Naopak nejčastěji se chovají bisexuálně lidé homosexuálně orientovaní, tedy ti, kteří se na našem grafu nacházejí napravo od svislé čáry znázorňující úzké pásmo pravé bisexuality. Jak jsme již uvedli, někteří z nich jsou schopni vzrušit se, i když méně, osobou opačného pohlaví. Tato schopnost ubývá směrem doprava, takže při pravém okraji grafu jsou lidé, u kterých je tato schopnost heterosexuálního vzrušení zcela nulová. Naopak u těch osob, které stojí blízko pásma pravé bisexuality, někdy zjistíme, že se celoživotně chovaly výhradně heterosexuálně, nejčastěji tehdy, když tlak obecně uznávaných protihomosexuálních morálních norem pociťovaly jako velmi silný a když disponovaly dobře rozvinutými volními mechanismy. Avšak pro ty, u nichž je schopnost heterosexuálního vzrušení velmi slabá a homosexuální apetence (potřeba) vysoká, je to zcela nemožné.

Pokud se takoví lidé pokoušejí o heterosexuální chování ve snaze vyhovět normám společnosti, pak obvykle selhávají. Od své partnerky si "odskakují" za objektem stejného pohlaví nebo dokonce vedle styků s manželkou soustavně udržují homosexuální styky. To jsou nejčastější případy bisexuálně se chovajících lidí. Nejde tedy o bisexuály, ale o homosexuály, tedy o osoby homosexuálně nebo alespoň převážně homosexuálně cítící a prožívající v rozporu se svým chováním, které je vynucené společností.

Mnoho odpovědí na své otázky získáte v archívu starších diskuzních fór webu, pro toto téma zde