Vývoj sexuality ve vztahu

Nejdřív si zopakujme, co už většinou víme: sex nám poskytuje nebezpečně vysokou úroveň pocitu, kterému říkáme sexuální slast.

I když jsou třeba první pokusy neúspěšné a vůbec ne tak úžasné, jak jsme očekávali, přece jen se nakonec jaksi najdeme a nastane to ohromné stadium, kterému jsme zde dali název velká fascinace. Trvá kolem tří měsíců a bere nám dech. Obvykle se v tu dobu nehádáme, vlastně toho ani moc nenamluvíme, a pokud spolu hovoříme, je to pravý, nefalšovaný milenecký dvojzpěv. Nejde o logiku debaty, ale o její romantiku a sentimentalitu.

Bezuzdná fascinace se jednoho dne, nebo spíš jednoho týdne přesune do druhého stadia vývoje sexuální lásky, kterému říkáme velká konzumace, protože oba naplno konzumujeme to, co nám sexualita nabízí. Je to období, kdy se teprve začínáme mít vskutku milenecky rádi. Kdy po sobě k zbláznění toužíme a běda, kdyby se nám někdo stavěl do cesty! Pokud jsme rozumní, děláme pauzy, abychom po sobě mohli opravdu toužit a abychom tohle konzumační stadium prožili doopravdy hodnotně a naplno.

Pak nastane něco, o čem jsme dosud příliš nemluvili. Zhruba po šesti měsících velké konzumace sexuálna nastane v pořadí druhý sesun úrovně sexuálního prožívání. Jinak řečeno, do perfektních kontaktů se nám přimíchají kontakty méně perfektní. Ten druhý sesun nikdy nepostihne oba milence současně. Vždycky přijde na jednoho dřív a na druhého později. A ten, komu se to přihodí později, je potom tím, kdo ještě naplno konzumuje, zatímco druhý už nepatrně ochladl. Co nastane?

Zjistím-li, že můj miláček nepatrně ochladl, ucítím to jako bodnutí dýkou. A je nesmírně důležité, co v tom okamžiku udělám. Pokud jsem informovaný, poučený nejen o líci, ale i o rubu lásky, nevyřknu ani jediné slovo výčitky, protože dobře vím, že ten pokles na konci velké konzumace prostě přijít musí. Jenom jsem zkrátka měl smůlu, že u mého chlapce to přišlo o něco dřív, a zatímco já ještě naplno hořím, můj partner už plápolá o něco méně.

Nenapřu-li se do sebe, abych neutrousil ani jediné slovo, hrozí, že začnu vyčítat, jak mě druhý zradil, neboť je zjevné, že mě už nemiluje tolik jako v první den. V tu chvíli rozkomíhám závislost s přesnými zákonitými následky. Druhý je udiven, protože si nevšiml, že by nějak ochladl, výčitka onoho závislejšího ho však utvrdí v přesvědčení, že je silně milován, a jeho závislost tím poklesne o další kapku. Závislejší zaznamená ten pokles a ještě ostřeji udeří, že není milován a že byl zrazen marnými sliby. Tím ještě víc posílí přibývající nezávislost druhého, až nakonec přijde ten bolavý okamžik debaklu, kdy už je zřetelné, že já, který jsem vyčítal, jsem utrápená nemilovaná bytost a ten druhý je bytost sice milovaná, ale nemilující a otrávená.