Košatost vztahu

Pokud se milenci, kteří spolu chodí už déle než deset měsíců, stále jen drží v objetí, vidí se každodenně a jejich setkání se podobají jízdnímu řádu v tom smyslu, že jdou na kafe do klubu, kde chvilku posedí, poté se pomilují v u někoho v garsonce, potom zase kráčejí zpět a neděje se nic víc, než že se jejich setkání občas vylepší obvyklými střety a hádkami, tedy takový milenecký vztah je nekošatý a zřejmě brzy vezme za své.

Košatost vztahu, kdy už máme za sebou velké milování, znamená, že bychom měli s fantazií a nápaditostí vymýšlet všechno, co by mohlo obohatit náš vztah, co by ho učinilo pestrým a zajímavým.

Mladí romantikové, kterým uniká fakt zákonitosti rozvoje lásky, nechtějí slyšet, že láska, její náplň, neúprosně chudne. Hlavně proto, že v technice vlastního milování se nedá věčně inovovat a sám citový mimoerotický vztah se vyvíjí velmi dlouho, než se dosáhne vyzrálé partnerské lásky.

Mladí lidé chtějí pořád utužovat mileneckou lásku, protože cítí onen už probraný fakt nejistoty každého vztahu. Protože jim láska připadá ohrožená, chtějí upevnit vnitřní pouto vztahu, zapomínají však, že tam už nic upevňovat nejde, hlavně proto, že jakmile se v lásce začneme zajišťovat řečmi jako: "Slib mi, že bys mě nikdy neopustil," riskujeme, že rozkomíháme vztah závislosti. Podobnými výroky totiž děláme toho druhého zbytečně nezávislým.

Vyžadujeme-li ustavičné ujišťování, že jsme milováni, znechucujeme se a lásku ohrožujeme. Chci tím říct to nejpodstatnější: V době, kdy spolu chodíme, neusilujeme už dávno intenzitu milenecké lásky, usilujme raději o její zevní pestrost, onu košatost, aby se program našich setkání stereotypně neopakoval.

Košatost vztahu znamená, že se nebojíme kolektivních akcí, výletů, nevyhýbáme se přátelům a známým, chodíme s nimi do kina, do divadla, na koncerty, na kafe, na čaj, k vodě apod.

Citový vztah je - nekamenujte mě za to - poměrně stereotypní a jednotvárný. Pestrost mu dodáme jedině společnými neerotickými zážitky. Stejně jako jsem zdůrazňoval, že každý z partnerů má mít své vlastní individuální záliby, mají mít i společné zdroje radosti. Například volejbal je pro chlapce pevný, ušlechtilý koníček a partner mu ho má dopřát. Kromě toho však musí mít nějakou společnou radost, i kdyby to mělo být jen hraní Člověče, nezlob se.