Tournier, Michel: Meteory

Román francouzského spisovatele M. Tourniera je velmi rozsáhlý. Jeho ústředním tématem je téma dvojčat pojaté v mystizujícím duchu (Tournierovu stylu se říkalo "mystický realismus"): pomocí různých mýtů vysvětluje autor původ jazyka, člověka, teorii blízkosti a vzdálenosti, identity, podobnosti apod., mimo jiné i homosexuality.

V románu vystupuje homosexuál Alexandr, který po smrti svého nejstaršího bratra přebírá jeho firmu na likvidaci odpadů, stává se tedy "králem kalu" a snaží se vytvořit si něco jako stavovskou čest krále čističů odpadů. Podobně jako se dvojčata Jean a Paul stále vymezují vůči světu "jednorozenců" (tedy lidí, kteří nemají dvojče), vymezuje se Alexandr vůči heterosexuálům - v jeho pojetí je heterosexuál synonymem pro pokryteckého měšťáka bez individuality a osobnosti, vůči němuž Alexandr cítí odpor: "Trpím zácpou, ale kdybych měl každé ráno po ruce tvář nějakého heterosexuála, uzdravil bych se, kdybych se na ni mohl vykadit. Pokálet heterosexuála. Ale neprokázal bych mu tím až příliš velkou čest? Vedle jeho odpornosti je mé lejno kus ryzího zlata." Svým stálým vyvyšováním Alexandr příliš přitažlivosti jako postava nezíská (stále se cítí jako šlechtic vůči heterosexuálním "plebejcům", opovrhuje i ženami apod.), na druhou stranu je možné, že stálé povyšování je ve skutečnosti hrdý vzdor někoho, kdo se nechce nechat zatlačit na okraj (Alexandrův osud není příliš šťastný - je pořád sám, nesblíží se s žádným z chlapců, s nimiž se během děje seznámí, jeden za ním jde do jeho maringotky, ale cestou jej napadnou a usmrtí přemnožené krysy, jediným Alexandrovým skutečným přítelem je nalezený pes, který se mu ale posléze ztratí - nakonec i předmět jeho podnikání (odpadky) by spíš potvrzoval tuto domněnku. Kdo se smíří s magickým realismem, tomu se ta kniha může líbit. Tournier je vynikající spisovatel, ale podle mého názoru má lepší knihy (třeba "Krále duchů" - ten se ale týká především války a nacismu, takže ho tady neuvádím).