Guibert, Hervé: Příteli, který mi nezachránil život

Umírání a smrt jsou témata v moderní civilizaci značně tabuizovaná a vytěsněná, přesto se každého z nás týkají. Francouzský spisovatel Hervé Guibert (o autorovi:

http://www.iliteratura.cz/clanek.asp?polozkaID=13255) napsal knihu o prožitcích člověka, který je smrtelně nemocný a ví, že umře (má AIDS). Před vydáním knihy "Příteli, který mi nezachránil život" byl známý spíše užšímu kruhu znalců jako talentovaný spisovatel a fotograf, ale proslavily jej až knihy o AIDS (kromě této ještě "Útrpná procedura" a "Muž s červeným kloboukem", u nás nevydané).

Guibertovi se podařilo najít takovou formu sdělení, která je hluboká a přitom objektivní, bez přehnaného cynismu, ale i sentimentální sebelítosti. Tvorba se mu stala v době smrtelné nemoci prostředkem k naplnění života, píše o svých nadějích, zoufalstvích, kolísání pocitů, smíření i strachu z bolesti a utrpení. Prožitky soucitu s nemocnými či pasáže o dětech svého milence, k nimž měl Guibert velmi intenzivní vztah, jsou mimořádně silné pasáže, které se dotýkají lidských hodnot jako takových. "V krajním osamění nemoci a smrti zůstává Guibert podivuhodně pozorný k životu jiných lidí, uchovává si schopnost zaujetí a soucítění .... nesmazatelně vtiskuje do naší paměti i ty vyděšené, bezradné, naléhavé tváře neznámých mladých lidí, kterým se pod nohama náhle otevřela propast .... málokdy se nám o správném užití literatury dostalo od spisovatele přesvědčivějšího poučení: pomáhat nám nejen snášet, ale i lépe nahlédnout to, co nelze pochopit." Václav Jamek - z doslovu.

 Značný prostor v knize zaujímá líčení umírání filosofa Foucaulta (Muzila), který měl rovněž AIDS, ale tento fakt byl s ohledem na jeho společenské postavení tajen.

"Po celou dobu, co odhaloval své životní drama, byl ve Francii mýtem, hrdinou ... Pomohl nejen mnoha nemocným AIDS, ale mnoho lidí probudil k účastné velkorysosti, připomněl jim to, co zpočátku nebylo jasné ani jemu: potřebu nakládat se životem přátelsky. Ať to zní sebedivněji, svět se snad jeho zásluhou stal dokonce lepším." Václav Jamek.

 Tato kniha je jednou z nejlepších, které jsem vůbec kdy v životě četla, takže ji doporučuji zcela jednoznačně.