Tuto novelu považoval její autor původně jen za drobnou improvizaci, kterou snad ani nestojí za to vydat. Nakonec se stala jednou z autorových nejznámějších prací a jednou z nejznámějších novel vůbec.
Stárnoucí profesor Aschenbach (suchar, který žil až dosud svou vědou, nemá vlastně vybudovány žádné vztahy k lidem, nemá přátele, je vdovec, dceru vídá jen občas) přijíždí do Benátek, kde se setkává s polským chlapcem Tadziem, a třebaže s ním prakticky nepromluví, zamiluje se do něj, a setkání s ním (resp. jeho vlastní představy) prakticky obrátí jeho celý dosavadní život naruby. Aschenbach podléhá nakonec celkovému rozkladu své osobnosti, ztrácí jakékoliv zábrany a v závěru se mění v rozblábolenou trosku, která umírá. Homosexualita je zde spíše příznakem "... a součástí citové dvojzančnosti a tápání ... přelomově krizového ve zralém věku" (Aschenbachův rozklad nicméně není zapříčiněn homosexualitou, ale tím, že celý život jakékoli vášně a emoce potlačoval, tudíž se najednou ocitl zcela v jejich nezřízeném vleku, který neuměl zvládnout).
Trochu jiný názor najdete zde: http://www.odaha.com/odaha.php?f=thomas-mann-smrt-v-benatkach