Kůže a projevy

Kůže je největším orgánem těla. Váží včetně podkoží 15-20 kg a má plochu 1,5 – 2 m2. Nejsvrchnější část se nazývá epidermis – pokožka a nejtenčí je na očním víčku – 0,1 mm a nejtlustší na ploskách nohou 0,4 mm. Na obrázku je pod číslem 1.
Pod pokožkou se nachází dermis – škára a podkožní vazivo. Ve škáře se nalézají vlasové folikuly a mazové a potní žlázky. Na obrázku pod číslem 2.
Nejspodnější vrstvou č. 3 je podkožní tuk – subcutis.

Souborný termín používaný pro různé kožní vyrážky je exantém.

Jednotlivé typy těchto anatomických kožních změn nazýváme eflorescence. Eflorescence neboli výkvětky dělíme na primární a sekundární . Primární jsou ty, které během vývoje přechází na sekundární, např. puchýřek se mění na erozi apod. Existují i výjimky: z eroze vznikne po zhojení makula.

oděrka	trhlina
pupínek	neštovička
strup	skvrna
vřed	puchýřek

Primární jsou:

Makula – jednoduše skvrna. Je to ohraničená změna barvy kůže do 0,5 cm. Nejznámější je piha.

Papula – pupínek. Je ohraničený a kompaktní. Má různou barvu a vystupuje nad okolní kůži. Je podmíněn změnou v pokožce či škáře. Nejznámější je bradavice a mozol.

Vezikula – puchýřek. Je to dutina v kůži velikosti hrášku. Je-li větší, je to bulla (boule). Obsahem dutiny je nejdříve čirá tekutina tvořená tkáňovým mokem, později se zakalí zánětem.

Pustula – neštovička. Je to dutinka vyplněná hnisem. Vzniká zhnisáním puchýřků.

Sekundární:

Krusta – strup. Je tvořen zaschnutím krve, hnisu atd., což udává i jeho barvu.

Eroze – oděrka. Je to povrchový defekt pokožky, někdy až na horní hranici škáry. Vzniká stržením puchýře nebo škrábáním. Hojí se bez jizev.

Fisura – trhlina. Štěrbinový defekt sahající do různé hloubky, bolí a krvácí.

Ulkus – vřed – je hluboký defekt kůže zasahující do škáry a podkoží. Hojí se jizvou.

Skvama – šupina. Odlupující se rohová vrstva pokožky.