Mykoplazmy

Mykoplazmy jsou nejmenší prokaryotické organismy, které jsou schopné samoreplikace. Celkem známe 14 druhů v této skupině organismů, pro člověka patogenní jsou tyto druhy: 

• Mycoplasma hominis
• Ureaplasma urealyticum
• Mycoplasma genitalium.

V oblasti genitálií se setkáváme nejčastěji s Mycoplasma hominis a Ureaplasma urealyticum, která též patří do skupiny Mycoplasmataceae. Jiné druhy mykoplazmat jsou třeba M. pneumoniae, která napadá dýchací cesty a je původcem zápalu plic. 

Vlastnosti, které rozlišují mykoplazmy od bakterií je nedostatek buněčné stěny, což způsobuje tvarovou proměnlivost, od hruškovitého tvaru po vlákna. Na obrázku vidíte mykoplazmy pod mikroskopem. 

Na fotografii vidíte materiál získaný ze stěru z močové trubice. Pokud se dobře podíváte, uvidíte vedle sebe rostoucí mykoplazmy.

Genitální mykoplasmatické infekce (Mycoplasma hominis a Ureaplasma urealyticum) se mohou vyskytovat v močové trubici, aniž by působily nějaké obtíže, avšak mohou být původcem uretritidy či doprovázet nekapavčité uretritidy. Nekapavčitá uretritida je jakákoliv uretritida – zánět močových cest, jehož příčinou není původce kapavky – Neisseria gonorrhoeae (gonokok). Mykoplazmatické genitální infekce doprovázejí často infekce chlamydiové. Mykoplazmata žijí volně v trubici a drží se buněk epitelu, kde do 3 týdnů vytvoří souvislý povlak. Jejich škodlivost spočívá v tom, že vysávají z buněk epitelu živiny a vrací do nich jedovaté látky svého metabolismu.

Na základě nedávných sérologických výzkumů se ukázalo, že přítomnost mykoplazmat rozšiřuje možnosti přenosu viru HIV.

Přenos: Nejčastější přenos je heterosexuální genitální styk, ale v současnosti probíhají výzkumy přenosu orálně genitální cestou u homosexuálů, který je pravděpodobně též možný.

Léčba: Genitální mykoplazmata jsou citlivá především k antibiotikům tetracyklinové, méně makrolidové řady, avšak plně funkční imunitní systém dospělého člověka by měl být schopen jejich samovolného odhojení.

Genitální mykoplazmatické infekce jsou přítomny u 50 % sexuálně aktivních osob. Předložený průkaz přítomnosti v organismu neopravňuje k provádění léčby bez klinických příznaků (pozn.: dle doporučení WHO).