Není inzerát jako inzerát. Proč pročítat stále jen seznamovací inzerci. On hledá jeho, ona hledá ji, sliby o trvalém vztahu, lítost nad zklamanou láskou a opuštěnou duší. Foto napoví, ale není podmínkou.
24letý pohledný (nar. 14. 7. 1939), sympatický kluk střední postavy (173/73), černé vlasy (2), hnědé oči (kupodivu obě), se zájmem o umění (svoje) hledá přítele pro trvalý vztah (1-3). Zn. : Foto napoví, není podmínkou.
Eduard Cupák, legenda filmového plátna a divadelních prken. Stal se už jako mladý chlapec miláčkem filmového publika. Kdekdo ho znal z desítek rolí v divadle, ve filmu i v televizi. Kdekdo poznával jeho hřejivý hlas při dabingu.
Když pročítáte seznamovací inzeráty, taky si říkáte, co je to asi za lidi, kdo se skrývá za těmi několika řádky slov a čísel? Jsou skutečně mladí a pohlední? Touží skutečně po trvalém vztahu a lásce až za hrob?
"Tak zase vzpomínám na lásku minulou. Chvíli ji proklínám, náladu pod nulou... " Těmito slovy začíná jeden z velkých hitů zpěvačky Hany Zagorové, která je tolik oblíbená u řady kluků zamilovávajících se do kluků. Právě tahle písnička, Mys dobrých nadějí, se ale stala osudnou i pro jednu dívku s brazilským příjmením - novinářku Andreu Cerqueirovou.
Ti slavní strážci morálky z SPSP si vykládají Svatou knihu, jak se jim hodí do krámu. Historici tvrdí, že přechod ze Zoodoby, kdy lidé ještě žili párově - muž se ženou- až do dnešní doby naší civilizované společnosti, kde muži žijí s muži a ženy s ženami, jak velí rozum i zákon, nemohl být skokový, zničehonic, jak tvrdí SPSP, ale prý to trvalo staletí, ba spíš tisíciletí.
I když si člověk myslí, že ho nic v životě nemůže rozhodit a že má své zásady, které nikdy neporuší, najednou se kdosi objeví a jeho životní karty se okamžitě zamíchají úplně jinak, než by si představoval. Právě takovou situaci zažila Hanka. Vystudovala herectví a po škole dostala angažmá v oblastním divadle, aby si hledala tu správnou cestu v labyrintu svého života. Odvahu vstoupit do něj dostala ještě jako studentka.
Společnost Yonathan Bax přichystala v květnu 2002 vydání knihy Vladimíra Hrubého: Tak trochu jiné namlouvání
Už nechci být sám! Napadlo ho při pohledu do zrcadla, v němž se odrážel nádherný modrooký patnáctiletý blonďák. Patnáct, patnáct, to už je skoro jako šestnáct bez jedné, rozjímal.
Tato kniha není vhodná pro duševně labilní jedince. Proto autor odmítá jakoukoliv odpovědnost za újmy na duševním zdraví způsobené konzumací jeho díla.
Nikdo přesně neví kde se vzal a s jakými úmysly přichází. Není ani jisté zdali je reálný nebo je jen halucinací, astrální bytostí která oblažuje vědomí vyvolených.
Svět je plný úchylných šlechticů, šílených vědců a zneuznaných vynálezců. Málokdo však ví o tajemné bytosti, která sama sebe nazývá Sir Morfius.
Vždy v první den Novoluní byl Sir Morfius jat záchvatem existenciální chandry. Komorník Pogo čistil vodní dýmku, aby nerušil pána v depresích, zatímco Anofeles tiše masturbovala v teráriu mezi galapážskými leguány.
Sir Morfius klečel před oltářem ve tvaru kosočtverce a kouřil obětní dýmku se směsí halucinogenních hub. Jeho skelný pohled byl upřen do křišťálové koule, kde se za závojem odlesků pomalu začaly odkrývat temné vize o zániku této civilizace.
Byl ponurý deštivý večer. Virtuální monarcha seděl na svém trůnu a temné chmury vraštily jeho čelo orosené studeným potem. Trůn byl překrásně umělecky vypracován a byl víceúčelový, neboť sloužil i jako elektrické popravčí křeslo v případě puče.