Patrik a Dan

Při čtení červené knihovny pana Hrubého (nic ve zlém) jsem dostal chuť zareagovat na jeho článek. Asitak obdobné pocity ve mně vzbuzuje...

Už nechci být sám! Napadlo ho při pohledu do zrcadla, v němž se odrážel nádherný modrooký patnáctiletý blonďák. Patnáct, patnáct, to už je skoro jako šestnáct bez jedné, rozjímal.

"Ahoj, jmenuji se Patrik a chci si dopisovat s pohledným chlapcem ve věku do 15 let. " napsal do inzerátu.

Neuběhl ani týden a výsledek se dostavil. Dostavil se v podobě mladého listonoše, který z čista jasna zazvonil u Patrikových dveří. Patrik otevřel. Ten listonoš byl fakt nádhernej (180/67/19/5). Patrik otevřel, tentokráte pusu a spustil: "Ahoj, jmenuji se Patrik, je mi patnáct a mám ho 25cm. V klidu. " - "Máš tu dopis," řekl listonoš, "chceš ho hned nebo... " - "Ano chci. " vyhrkl Patrik. Listonoš mu podal dopis a odešel.

Óóóóó to neštěstí, óóóó ta hrůza!
Rozbrečel se. Totiž, uvědomil si, že si uvařil čaj a ten už bude určitě studený. Takové neštěstí!

Patrik v zoufalství sepnul ruce a začal se modlit: "Bože, odpusť, že tě furt buzeruju, ale prosím, dejž ať mi píše hoch mého srdce, kterého bych mohl celý život milovat! Kéž by tak análněž.
Prosím, prosím, prosím! Amen. "

"Ty seš hovado," ozvalo se z nebe. S Patrikem to prásklo a probudil se až druhý den ráno u popelnic. Stále s obálkou v ruce. Byla teď akorát trochu pomuchlanější, umazanější, prostě jako by s ní někdo utíral něco, napadlo mu. Zvláštní.

Otevřel obálku. "Cau, sem Petr, zavolej mi na xxx. " stálo uvnitř a stálo nejen uvnitř obálky. Patrik zavzdychal. Tebe chci! Tebe musím dostat a ihned tě odkomunikuji! Popadl mobilní telefon Nokia 8910, který umí, mimo jiné, zobrazovat analogové i digitální hodiny ve formě spořiče přes celou plochu displeje, dále má hlasovou volbu, záznam v délce až 3 minuty, hlasové povely (profily, hlasová schránka, diktafon, infračervené ovládání), konferenční hovory až se 6 účastníky, 4 hry (Snowboarding, Snake II, Bantumi, Pairs II), EGSM 900/GSM 1800, GPRS,
a dokonce i HSCSD!!!

Ozval se příjemný mužský hlas, jenž se představil jako Dan. Patrik odpověděl ještě mužněji: "Ahojky človíčku! Jmenuji se Patrik, je mi patnáct let, mám ho 25cm. V klidu. A chci si s tebou dopisovat. Mohl bys mi poslat své foto?" - "Vydrž, prosím.. " odmlčel se Dan. "No, to by šlo, ale mohli bychom si pro začátek spíš vyměnit vizitky. " dodal.

Dan byl double-unemployment-manažerem firmy Rocky Mountain Reality Agency cz a vydělával přes 40 000,- měsíčně, čímž Patrika přitahoval ještě víc než vyholená chodidla první dámy spojených mocností severního kontinentu.
(Rocky Mountain Reality Agency cz je dynamicky se rozvíjející firmou, která produkuje řešení na míru v oblasti IT, dále generuje individuální projekty pro střední a větší podniky, zajistí vám ubytování na Aljašce a hlavně, hlavně pořádá spoustu neproduktivních večírků pro nenažrané manažery v postproduktivním věku, kteří se v jejich průběhu přežerou, načež vyprodukují produkt. Nejen na míru. )

Do Patrikova pokojíku 4+1 vstoupila matka. "Kdo to je?" zeptala se. - "To je kamarád. My si dopisujeme. " vysvětlil Patrik. - "Aha. To je dobře, že máš krásné a bohaté kamarády. " řekla matka a odešla.

"Jsi tam ještě?" tázal se Patrik. "No tak, haló, slyšíš mě?!" A nic. Mobil ztichl jako mrtvé ryby v konservě. Slyšíš mě? Slyšíš mě? opakoval Patrik.
"Dobrý den, tady je Oskar. Děkuji vám, že využíváte mého tarifu slyším vás. Já vás slyším. Dovoluji si vás proto upozornit, že jste ještě nevyužil mých služeb. Pro Oskarovu službu Eskort stiskněte jedničku. Pro Oskarovu službu samoobSLUHA stiskněte dvojku. Pro Oskarovu službu Dělám to prstem stiskněte šestsetkrát trojku... "

Tomu se přece říká osud, ne?
Ne. Tomu se říká hlasové ovládání.