Najprv to bol sci-fi film francúzskeho režiséra Jeana Luc-Goddarda z roku 1965, kde fiktívnemu Parížu, ktorý sa vo filme volá Alphaville, vládne počítač Alpha 60... V roku 1984 vo vtedajšom západnom Nemecku vznikla synthpopová skupina Alphaville, ktorá si „prepožičala“ práve názov z tohto filmu.
Zcela určitě jste slyšeli alespoň pár tónů některé z desek jedné z nejvýznamějších zpěvaček současti, osobnosti, která si jde vlastní cestou a nenechá svůj potenciál sešněrovat komerčními požadavky nahrávacích společností. Ano, řeč je o Björk, dávno dospělé dívence s lehce eskymáckým výrazem a úžasnými nápady.
Někdejší techno a rave party nebyly spořádané v podstatě diskotéky v oficiálních klubech jako dnes. Konaly se živelně, venku, někam se přesunuly vozy s aparaturou, energetické agregáty a stany fanoušků, hrála se divoká, do té doby neslyšená hudba, kouřila Marihuana a braly tabletky Extáze. Končívalo se až s policejním pokřikem: "Stop the music and go home!", resp. kočovalo na další nedobytá území.
První desku vydal coby člen skupiny Genesis v roce 1969, šlo o debut Genesis to Relevation, v následujících pěti letech Genesis vydali dalších 6 alb, která dodnes patří mezi nejlepší zdroje kvalitní muziky. V sedmdesátém pátém odešel na sólovou dráhu, dal světu fantastická alba jako Security nebo Plays Live.
S originální českou kapelou Tatabojs jsem se seznámil prostřednictvím jejich předposlední desky Termixes, tanečních remixů předchozího alba, díky našemu rezidentnímu cofočenskému DJ... taková Maličká dokázala rozparádit diskotéku k šílenství.
Určitě jste zaregistrovali v rádiích rusky zpívanou písneň “Nas Nědogoniat” skupiny Tatu. Mírně exhaltovaný dívčí zpěv v popové melodice s pravidelným rytmickým “tucáním”, okořeněným velmi hladkou ruštinou, dohromady vytvářející píseň s euforickým nábojem, která se velmi rychle zaryje pod kůži. A není to náhoda. Euforie je žádaná, texty vyprávějí o homosexualitě, lesbické lásce dvou dívek, hledání sama sebe.
Hudba je samozřejmý fenomén. Souhra tónů, zvuků a ruchů, vytvářející různé pocity. Bylo a je mnoho gay hudebníků, tvůrců, kteří se prosadili ve velkém stylu (Elton John, George Michael, Jimmy Somerville, Boy George a další, z našich jmenujme např. Pavla Vítka).
...tenkrát jsem poprvé viděl zpěváka britského původu, který si říkal Limahl, vypadal nádherně, kluk s dětsky hravou tváří. Moc se mi líbil a když sestra jednou přinesla domů Don´t Suposse, vlastně debutový dlouhohrající počin, byl jsem nadšen. Mnozí si jistě vzpomenou na titulní píseň z Nekonečného příběhu 1 - Never Ending Story, hlavní lákadlo této desky.
A stalo se. Chlapecká odpověď na Tatu je tady. Na castingu, kterého se účastnilo kolem tisícovky kluků, bylo vybráno pět nejlepších, kteří tvoří nový gay boyband Marilyn's Boys.