Tatu

Určitě jste zaregistrovali v rádiích rusky zpívanou písneň Nas Nědogoniat skupiny Tatu. Mírně exhaltovaný zpěv v popové melodice s pravidelným rytmickým "tucáním", okořeněným velmi hladkou ruštinou, dohromady vytvářející píseň s euforickým nábojem, která se velmi rychle zaryje pod kůži.

A není to náhoda. Euforie je žádaná, texty vyprávějí o homosexualitě, lesbické lásce dvou dívek, hledání sama sebe. Ovšem nesmíte se domnívat, že i hlavní představitelky Tatu, Julie a Lena jsou lesbičky a vyprávějí o svém životě. I vzhledem k jejich věku (15 a 16 let) je to takřka nemožné, Tatu jsou dílo šikovného producenta, který se rozhodl k přilákání pozornosti použít kontraverzního tématu a image celé skupiny. Nebo je to jinak a jejich prostřednictvím chce vyjádřit svoje pocity? Nevím. Ale cítím určitě znepokojení - proč o homosexualitě zpívají lidé, kteří s ní nemají nic společného? Možná je to hloupé přirovnání, ale je to jako by o lásce k Bohu zpíval či vyprávěl zapřísáhlý ateista. Nebo se snad gayové a lesbičky stále bojí prozrazení a tak jejich roli přebírá většinová část populace? To by ale bylo podivně paradoxní..:-)

Před překladem oficiálního textu se ještě zaměřím na zvuk skladby Nas Ne Dogonyat. Samotná hudba je slabším odvarem současného proudu pop-music, bicí smyčky doplněné průměrnými syntetickými zvuky, rozhodně nečekejte opravdové analogy, ke kterým se dnes znovu přiklání mnoho hudebních es, ovšem celek výrazně povyšuje zajímavá pěvecká linka, ve které je cítit náboj a nutnost sdělení.

Ovšem přes možná kritický nádech předchozích textů mi existence Tatu připadá být prospěšná a jejich hudba je příjemným zpestřením produkce našich rádií.

Oficiální stránka skupiny je na www.tatyru.com.

Dvě předstírané lesby vyhrály MTV Music Award
(Alexander Bratersky)

Yulia Volkova (15) a Lena Katina (16) byly vybrány mezi stovkami kandidátek v otevřené soutěži. Dvě mladistvá děvčata. Ale nijak obyčejná. Je to kontroverzní duo Tatu, kterou v roce 2001 vynesl ke slávě hit Ja Sošla s Umou, resp. Ztratila jsem svoji mysl v češtině, který prozradí příběh lesbického milostného vztahu mezi dvěma děvčaty.
Tato scéna je ještě zdůrazněna v jejich posledním videoklipu pro píseň Nas Nědogoniat, resp. Nás nedohoní

Navzdory tématům písní, Šapovalov jakkoliv popřel, že by mezi zpěvačkami mohlo být lesbické pouto.
"Tento projekt má mnoho aspektů", Šapovalov nedávno řekl časopisu Neon. "Je to můj pohled na svět a jsem si jist, že všechno, co Tatu v budoucnu udělá, bude současné, sexy a kultovně laděné."
Šapovalov se ale nemusí znepokojovat, Katina i Volkova dávají jen málo rozhovorů, nechávají své životy soukromé a s fanoušky komunikují pouze přes e-mail, čímž určitého kultovního postavení dosáhli již nyní.

Nicméně, navzdory pověsti, obě dívky byly připraveny poskytnout rozhovor:
"Chtěli jsme udělat něco originálního, být odlišné od všech ostatních", řekla Volkova, smějící se bruneta.
Obě děvčata byla vybrána mezi 500 uchazečkami v Moskvě při vyhlášení konkurzu na členky Tatu. Nejsou začátečnice, obě jsou členky školních pěveckých sborů.
"Já jsme opravdu chtěla zpívat", řekla Katina, která chce studovat psychologii a později pracovat s narkomany. "Zkoušela jsem napodobovat všechny zpěvačky, co znám."
Dodala ještě, že vždy brala píseň Ztratila jsem svoji mysl velmi vážně. "Když to zpívám, jde skrz mne", řekla. "Dřív byl tento druh lásky zakázaný, ale ti lidé jsou úplně stejní, jako my. Někdy si dokonce myslím, že k Julii cítím víc než přátelství."

Volková, která studuje Gnesinského hudební školu a chce se dále věnovat zpívání, má podobný vztah k debutu skupiny, dokonce přiznala, že ji skladba jednou rozplakala.
"Je to píseň o lásce mezi děvčaty", řekla Volková. "Ale myslím si, že má i určité odkazy na sebevražedné úmysly, protože když je člověk osamnělý, myšlenky na sebevraždu mohou přijít velmi rychle. Je to jako když se dva lidé spolu milují, ale nikdo na světě jim nemůže pomoci".

Zatímco myšlenka hrozby sebevražedného chování v písni o lesbickém milování nechává kritiky spát, mnozí upozorňují, že póza skupiny může ovlivňovat publikum mladých děvčat.
"Ovšem, uveřejnili jsme nějaké povídání na lesbické téma", řekla Jekatěrina Ignatová, vydavatelka časopisu Yes pro mladé dívky. "Já nemám ráda, co Tatu dělají a nemyslím si, že je to správná cesta. Je to určitý druh spekulace a myslím, že na ni nemají právo. To je jako s drogami - jsou jistá témata, která by se neměla užívat ke komerčnímu získávání peněz."
OM, magazín nasměrovaný na mladé dospělé čtenáře, dokonce uvedl, že Tatu používají homosexuální hledisko k přilákání vetší pozornosti.

K hrozbě pro společnost, řekl psycholog, Valdimír Šakhidzhanyan, autor sexuálního kalendáře Tisíc a jedna otázka o tom, že takové vlivy jsou minimální. "Procento homosexuálních vztahů se nechystá změnit. A jestli Tatu pomohou zvýšit počet lesbiček ve společnosti? Ovšem, že ne."

Ale polemika má zatím jednoznačnou výhodu pro Tatu - skupina nedávno podepsala smlouvu s ruskou části Universal Studií, nahrát do konce roku 2002 tři alba. Finanční otázky nebyly odhaleny.

Navzdory jejich úspěchu jsou však děvčata realistická, dokonce cynická.
"Showbyznys je špinavé slovo", řekla Volková.
Katina ještě víc přímo dodala: "Zábavní průmysl je jen hromada svinstva"

Tak co si o tom myslíte vy?