Tatabojs: Biorytmy

S originální českou kapelou Tatabojs jsem se seznámil prostřednictvím jejich předposlední desky Termixes, tanečních remixů předchozího alba, díky našemu rezidentnímu cofočenskému DJ... taková Maličká dokázala rozparádit diskotéku k šílenství. I proto jsme se těšil na jejich nový projekt, album Biorytmy. První poslech, ještě v autě při jízdě z nočního supermarketu, nebyl nic moc, kytary, rockové aranže...

Ale chyba lávky. Všechno je jinak. Samozřejmě dostaly ještě šanci... a s přibývajícím poslechem jsem si Biorytmy doslova zamiloval. Obsahují zpěvné, poslechově příjemné skladby, které však nejsou jen na povrchu... jdou i do hloubky, silně, zařezávají se pod kůži. A to jak harmoniemi, tak texty, nepostrádající ducha . Aby to neznělo až tak propagačně, tak jedenáctka, Shower Girl mi angličtinou mezi ostatní skladby moc nesedí. Naopak ale taková Attention aux hommes! se sqělými samply z Piti-piti-pa francouzštinou zapadá o mnoho lépe. Vliv technologií (samply, loopz, sound design) je znát na každém kroku, deska má velmi soudobý zvuk, zcela konkurenční importovaným kapelám. Ale ta čeština a hrátky s ní... možná jsem divnej, ale skutečně se mi líbí, dokáže-li skupina vdechnout harmonii textům... jako to uměl kdysi novoromanticky Oceán, ujetě Sir Morfius nebo teď Tatabojs. Třeba Dubová psychóza by se měla dostat do čítanek nebo alespoň příruček pro začínající psychoterapeuty: jeho syn se oběsil | na dubu co zasadil | strom přitom porazil | dům který postavil --- možná to vypadá jako póza | ale je to mnohem vážnější | přišla na něj dubová psychóza | jen tak někdo ho neukonejší --- (byl to kluk jako buk | osudem se mu stal dub) nebo úvodní verše z Náměsíčná : i když máme svý obavy (oba víme že) | clean je čistí dirt je špína | nechci ti dávat klíny do hlavy | chci ti dát hlavu do klína... Nádhera. Takže Biorytmy musím jenom vychvalovat, krom audio části je zde i video doplněk a deník z nahrávání, co chybí, je kontraverzní Cactus Shield... no, kdyby tam byl, tak láska-neláska, Biorytmy zůstanou v regálu.

Takže... pět hvězdiček a pocit, že znekvalitnění české hudební produkce má (naštěstí) i pár velmi světlých vyjímek. A to je moc prima:-)