Nemám na něj čas

Budou to bezmála 2 měsíce co jsem se seznámil s jedním klukem, se kterým jsme se začali hlouběji seznamovat. Ale nejsem si jisty jestli to s nim bude to pravé. Na některých věcech se sice shodneme, ale na mnoha ani trochu. Jeden příklad za všechny. Můj možná budoucí přítel by se se mnou nejraději viděl aspoň 4x v týdnu, což je pro mě z časového hlediska dost nerealizovatelné, pokud bych se chtěl více zabývat svým studiem na vysoký škole. Navíc mám trošku skluz a musím dohánět ještě přes léto.Nerad bych z té školy letěl, neboť mě ten obor docela baví.Chápu sice, že se člověk nemůže neustále jen učit, ale já třeba mám problémy i s jazyky. Nejsem nijak nadaný, takže když jich mám zvládnout více najednou je to pro mě záhul. I zde mam resty oproti jiným. Snažím se vysvětlit svému, možná budoucímu, že bez vejšky a jazyků budu v moderní společnosti vyřízený, ale on to snad nedokáže pochopit, teda aspoň to tak na mě působí, jako kdyby mi nevěřil, že doopravdy ten čas netrávím s někým jiným. Prostě bych ho rád viděl každý den, ale není to možný stíhat školu, prostudovat veškeré knihy (aspoň minimum v tom oboru), navíc jazykový kurz, který jsem si zaplatil a doma ještě číst v jiných jazycích abych je nezapomněl a dál si jejich znalosti prohluboval, cvičit aspoň minimum na klavír, spát 7 hodin denně a ještě 24 hodin týdně trávit s někým.To prostě nestíhám. Nejlepší by sice asi bylo, kdybychom bydleli spolu, ale jak bych vysvětloval rodičům, že budu bydlet s nějakým "cizím chlapem" to si nedovedu dobře představit. Abych pravdu řekl, mám strach se svým rodičům svěřit s tím jak to se mnou je, hlavně táty. Bych chtěl poradit jestli mám pokračovat v tom, co jsem začal nebo jestli to skončit. Já fakt nevím, je mi sice s ním hezky, ale na druhou stranu mu ten čas se mnou trávený připadá nedostatečný.

Honza

Ahoj Honzo,

jestli s někým být či nebýt - takovou životní otázku za tebe nikdo rozhodnout nemůže. To můžeš jen ty sám. Pokusím se ti nastínit několik aspektů, které by ti mohli pomoci s rozhodováním. Nemusíš se jich vůbec držet, je to jen takový návrh, kterým směrem se zamyslet.

Když se člověk do někoho zamiluje, přináší mu láska neuvěřitelně krásné pocity, které se umocňují, když člověk toho druhého může vidět, držet za ruku, cítit jeho vůni atd. Zamilovanému leckdy stačí být jen v přítomnosti toho druhého. Prostě jen trávit čas společně, třeba i bez nutné součinnosti. Třeba se jde k vodě, oba jsou spolu, ale každý si čte, co zajímá jeho samotného. To by mohl být i tvůj případ. Mohl by ses učit i u přítele doma, on by zatím připravil něco k jídlu, pak se spolu najíte a pak si zase můžeš číst, večer půjdeš domů.

Pokud někoho máme rádi, umíme udělat kompromis. Jsou však i lidé, pro které má kariéra prioritu či dokonce stojí na prvním místě v žebříčku životních hodnot. Pokud k nim někdo patří, měl by zřejmě počítat i s tím, že najít partnera, kterému to nebude vadit může být poměrně náročné. Nebo se dá k tomu napsat, že každý je svého štěstí strůjcem. Zvláštní fenomén jsou studenti lékařských fakult. Ti opravdu nejsou často připraveni dát vztahu všechno a pokud se poctivě neučí, nemají příliš mnoho šancí být úspěšní při svém studiu. Osobně si myslím, že na jakékoliv jiné fakultě je šance mít intenzivní vztah a studovat.
Motorem tvých ambicí by mohlo být i to, že se bojíš, že když to řekneš svým rodičům, můžeš se ocitnout na chodníku a uživit se bez patřičného vzdělání ti přijde nemožné. Pokud by se ti podařilo toto napětí odstranit, mohlo by to mít i pozitivní vliv na vztah. Přítel by mohl být i u vás a vše by se zjednodušilo ke vši spokojenosti. K tomu, jak to říci doma poslouží projekty http://comingout.004.cz a http://doma.004.cz