Rezignace ve vztahu bez sexu

Je mi 25 let, bydlím 2,5 roku s přítelem, chodíme spolu 4 roky, jemu je 32 let. Náš problém spočívá v sexu. Ze začátku našeho vztahu jsme spolu měli pohlavní styk málo, spíše výjimečně a aktér jsem z 80% musela být já, a to né vždy úspěšně. Přišlo mi, že si to neužívá, že ho to nebaví. Po sestěhování do společného bytu se intervaly prodlužovaly, já jsem to ze strachu z odmítnutí vzdala a zvykla si na styl života že "přátelé". Před asi půl rokem jsem mu o tom řekla, protože jsem se dostala do fáze, že mi to vadilo. Jenže jsem se mezitím "přeprogramovala" na vztah přátelský a momentálně mě můj přítel už nepřitahuje. Nemám chut s ním mít cokoliv intimního. Jinak je spolehlivý, hodný, dá se říct, že má všechny takové ty kladné a dobré vlastnosti do života. Tak by mě zajímalo, jestli z vašeho pohledu by bylo nějaké řešení, a jestli si myslíte, že se to vůbec dá zlepšit. Samozřejmě, že chtít bychom museli chtít oba. Já jsem na tom tak, že bych se musela asi hodně překonávat, spíš se vyhýbám situacim, kdy by k něčemu mělo dojít.

Ilona

Milá Ilono,

Vašemu dotazu rozumím jako hledání cesty ze současné ne-spokojenosti. Není snadné se ve vztahu vyladit tak, že oba partneři budou ve svých potřebách uspokojováni. Připadá mi, že jste zažila neuspokojení ve svých intimních potřebách. Dovedu si představit, že to může být frustrující a také spojeno s určitou zlostí i strachem z dalšího odmítání, jak i zmiňujete. Někdy pak se pak strach a zlost drží jakoby navzájem v šachu a ze strachu ze zhoršení vztahu, příp. jeho ztráty se pak frustrace a zlost neventiluje a zůstává pak jen jako rezignace či nechuť. Když se pokouším vžít do vaší situace, přijde mi, že se můžete na svého přítele zlobit.

Zajímalo by mě, jak to má on, co Vám k tomu říká, jak vysvětluje svůj „nezájem o sex“, jak vnímá, že Vy jste (byla) neuspokojená? Není úplně běžné, aby v tomto věku muž neměl zájem o sexuální intimitu. Tady mě napadá spousta otázek, které by musely být položeny a zodpovězeny, aby se z toho dalo vyvodit něco bližšího. Takto obecně je téma „nezájem o sex“ moc abstraktní – je to forma odmítání Vás? nebo odmítání sebe a dopřání radosti sobě? je to odmítání či strach z intimity? byl v této oblasti partner někdy nějak „zraněn“? není pro něj sexualita vůbec důležitá? nemá jiné sexuální preference? a šlo by pokračovat dál a dál...

A jaké máte kolem toho myšlenky a pocity Vy?

Tohle vše by bylo dobré více rozkrýt, abyste věděla, kudy se chcete pohnout.

Mám dojem, že to „přeprogramování“ ve Vás (nejprve na variantu přátelé a teď si pohráváte zpět s myšlenkou „intimního partnertsví“) souvisí s tím strachem a zlostí. Možná to vyhýbání a Váš odpor je jen důsledkem odmítání od partnera. Myslím, že by Vám mohlo pomoci promluvit si o tomto tématu více třeba s psychologem, nějak víc zpracovat téma odmítnutí a toho, co chcete, jaké máte potřeby a jak je můžete naplňovat. Třeba se otevře prostor pro hlubší komunikaci o těchto věcech s partnerem a on zareaguje jinak, třeba zjistíte, že si v tomto prostě nesednete a pak budete stát před volbou, jestli chcete žít s dobrým kamarádem nebo chcete jít jinou cestou.

Můžete měnit svůj postoj, mohou se změnit vaše emoce a také lze měnit váš vztah. Je na to třeba čas i určitá vnitřní ochota rozplétat věci, aby byly více zřejmé a jasnější. S větším porozuměním pro sebe i partnera jste pak snáze můžete učinit volbu, která Vám bude vyhovovat.

Držím Vám palce v dalších krocích,

Aleš Borecký, psycholog