Sir Morfius usedl do otomanu po předcích a na klín si položil světlopohltivý polštář z černého čuchýru. Do jeho středu usadil převelevzácný Telurový zázračník.
Přestože si toho osudného dne Sir Morfius hned po ránu klepnul tabletu lásky k bližnímu, pohár jeho trpělivosti přetekl. Čím déle sledoval lidstvo, tím více se utvrzoval v podezření že je to banda nesvéprávných výtržníků kteří si nevidí ani na špičku nosu.
Toho dne se Sir Morfius, Pogo a Anofeles se rozhodli uspořádat malou zahradní slavnost na památku pětistého výročí Grungínovy autodemolice a zvláště pro obveselení své a pozvaných přátel. Hosté se sjížděli už od rána, takže před zahájením samotné párty už byli dostatečně sjetí.
Autor netrpí přehnanou skromností, jak si čtenáři jistě povšimli, sám sebe charakterizuje jako hyperextroverta, místy až exhibicionistu se sklonem k maniodepresivní psychóze.
Na dně Mariánského příkopu se od úsvitu věků rozkládá gigantický masiv krystalického křemíku protkaný hustou sítí zlatých žilek.