Vzdáleni od těch nejbližších

Nedovedl jsem si představit, jak budou rodiče reagovat, až se dozví, že jejich jediný syn je na kluky. Slyšel jsem o případech, kdy své dítě vyhnali z domova. Bál jsem se, jestli se jejich zloba neotočí proti Petrovi, se kterým jsem už přes rok chodil a oni si s ním rozuměli. To ho ale považovali za pouhého kamaráda. Jednoho večera jsem si o všem promluvil s mámou. Trochu mě překvapilo, že náš vztah už dávno neprokoukla. Bylo vidět, že ji to mrzí, ptala se mě, jestli bych to nemohl změnit. Zároveň mně řekla, že vždy budu její syn, že si váží mojí důvěry a že se na ni a tátu můžu vždy obrátit. Dodala, že to budu mít v životě těžší. O dva dny později dokázala pozvat Petra k nám domů.

Marek

Nevěděla jsem, jak to rodičům říci, tak jsem jim napsala, že chodím s Marcelou, že ji mám ráda, a odjela do Prahy na kolej. Hned druhý den tam byli, ztropili scénu, takže jsem se za ně styděla. Zakazovali mně, dospělé holce, se s mojí přítelkyní stýkat. Pak jsme prošli asi pět doktorů. Všichni nám řekli to samé a máma vždy prohlásila, že musí být taky takoví. Jeden psycholog nám nakonec doporučil, abychom se s rodiči tedy opravdu rozešli, že sexuální orientaci nemohu změnit a oni ji nejsou schopni přijmout. Alespoň se nemusí tolik obávat, co na to řeknou sousedi. Po dvou měsících mi telefonoval táta a řekl, že bych k nim mohla přijet na víkend.

Pavla

Úzkost z reakce rodičů na zjištění homosexuality jejich potomka bývá snad největší obavou v celém coming outu.

Zcela odmítavé reakce se sice vyskytují, ale nebývají časté a jen zřídka trvalé. Většinou rodiče sami nemají o homosexualitě svého dítěte ani tušení, takže je odhalení skutečnosti překvapí. To dokonce i tehdy, kdy se zdá být všechno jasné. Pak prožívají vlastně také podobný coming out, kdy se vyrovnávají se sexuálním zaměřením svého dítěte. Podobně jako u svěření se přátelům je vhodné vše sdělit nejprve jednomu z nich. Častěji bývá tolerantnější matka, ale to neplatí v případech dominantních a hysterických žen. Hůře se se zjištěnou homosexualitou dítěte vyrovnávají věřící rodiče. Asi žádný rodič nepřivítá toto zjištění rád, alespoň proto, že si je vědom, že jeho dítě to bude mít v životě těžší, a často také proto, že si uvědomí, že se od svého syna či dcery nedočká vnoučat. Skutečně negativní reakce, vyhnání z domova nebo fyzické napadení, bývají vzácné. Ale i v těchto případech se často jedná jen o nezvládnutelné impulzivní chování a situace se časem může zlepšit. Důležité je však ponechat otevřenou možnost
smíření bez ztráty důstojnosti.

O homosexualitě by se rodiče měli dozvědět od svého dítěte a ne od škodolibé sousedky. Je třeba počítat s možná ne zrovna příjemným pohovorem, kdy mnoho věcí rodičům musíme teprve vysvětlit. Je lépe se svěřovat v době, kdy máme partnera, který nás v případě negativní reakce dokáže podpořit.

Důležité je přijmout homosexualitu jako skutečnost, kterou nikdo nezavinil. U rodičů se často setkáváme s výčitkami a pocity viny, jestli homosexualitu jejich potomka nezavinili špatnou výchovou. Jindy naopak své rozčilení obrací proti dítěti, že se jim pěkně odvděčilo za jejich péči.

Zejména u mladších gayů je důležitá podpora a pokračování ve výchovném působení rodičů. Období dospívání a probíhající coming out může vést k pochybování o vytvořených hodnotových systémech, o odmítání všeho pozitivního. Právě v této chvíli je podpora rodičů velmi důležitá. Homosexualita není morální prohřešek ani hřích. Nevyrovnanost a společenské odsouzení, zejména odmítnutí těmi nejbližšími, může napomoci k negativním společenským jevům jako požívání drog, prostituční a jiné asociální chování.

Poměrně častá je klidná reakce rodičů, po níž následuje mlčení o problému. Homosexualita a partnerský život se staly něčím, co sice přijali, ale nevyrovnali se s tím. Ignorance však není přijetí a svému dítěti tak mnoho nepomohou. Z jeho hlediska se totiž příliš nezmění, vztahy s rodiči jsou nadále chladné a málo důvěrné. Většinou pak neumí přijmout ani jeho budoucího partnera

Mnoho gayů a lesbiček, zejména pokud jejich kontakty s rodiči jsou řídké, toto téma doma vůbec neotvírají. Rodiče někdy něco tuší, ale zachovávají rovněž mlčení, protože se bojí, aby své dítě třeba nezranili nebo je nenutili zbytečně ke lži.

Ve vyspělých demokraciích existují kromě organizací gayů a lesbických žen také sdružení jejich rodičů. Ta poskytují podporu těm, kteří se to právě o svém synovi a dceři dozvěděli, anebo se s tím nemohou vyrovnat. Rodičovské organizace jsou také nejúspěšnější v obhajobě práv svých homosexuálních dětí. Představují totiž tu skupinu heterosexuálů, která si díky své rodičovské lásce vytvořila k homosexuálům skutečně kladný vztah.