Touha po svém druhém já

Nestojím o přelétavé známosti a už šest let usilovně hledám stabilního přítele. Vyzkoušel jsem snad všechno, bary, inzeráty, kluby, seznamovací kanceláře, potkal snad stovky mužů a kluků, ale marně. Buď se nelíbil on mně nebo já jemu. Asi pětkrát to vypadalo nadějně, ale stejně jsme se nakonec rozešli. Někdy si myslím, že je to tím, že máme menší výběr, jindy zase, že asi je málo těch, kteří trvalý vztah opravdu chtějí.

Filip

Přestože je mi přes čtyřicet let, tak jsem dlouho nevěděla, jak se seznámit. Možná jsem o to ani příliš nestála, protože jsem se starala o nemocného otce. Po jeho smrti na mě dolehla samota, a tak jsem se pokusila najít přítelkyni. S několika ženami jsem to zkusila, ale po několika dnech naše soužití vyvrcholilo ostrou hádkou a rozchodem. Mám pocit, že jsme prokletí a že neumíme žít s osobou stejného pohlaví ani bez ní.

Marie

Homosexualita podobně jako heterosexualita je párový vztah mezi dvěma zralými a dospělými lidmi. Většina lidí touží po nalezení trvalého partnera. Dokonce i ti, kteří si rádi vyhodí z kopýtka a neodříkají si radosti života, většinou touží kromě toho nebo především po citovém vyrovnaném vztahu.

Partnerství se však většina lidí musí učit. Uvědomujeme si, které hodnoty jsou nadbytečné a ze kterých nemůžeme slevit. Na začátku každý z nás čeká na krásného prince či princeznu, ale v životě se pohádky nedějí a skutečnost bývá mnohem prostší. V našem životě existuje poměrně krátké období mezi 2O až 35 lety, kdy máme největší schopnost navázat partnerský vztah. Jsme už zralí, a přitom ještě dostatečně přizpůsobiví. Pokud zmeškáme, stávají se z nás staří mládenci či staré panny, kteří si již hůře přivykají na někoho jiného.

Potíže s přijetím sexuální orientace se projevují i ve snížené schopnosti navázat a zejména udržet partnerský vztah. Objevuje se přitom několik krizových okamžiků.

Prvním je vlastní výběr partnera. Dokud se nezbavíme předsudků a přežívajících negativních postojů vůči vlastní homosexualitě, je příliš brzy partnera vůbec hledat. Vždy na něm najdeme nějakou chybu, která však plyne z naší vlastní nevyrovnanosti a podvědomého odmítání homosexuality. Měli bychom se zaměřit spíše na vytváření kamarádských vazeb. Dokud si nedovedeme představit, že někdo z našich dobrých přátel by se mohl stát i naším partnerem, o kterého bychom stáli, je příliš brzy na zodpovědný a trvalý vztah. Když si nepřipustíme, že by partnerství naše přátelství mělo vylepšit, a ne zhoršit, tak je asi příliš brzy na nalezení stálého partnera.

Pokud se nezbavíme fascinace tělesnou krásou a čekáme na svůj ideál, tak ho buď vůbec nepotkáme, anebo zjistíme, že jeho duševní hodnoty jsou na mraky vzdálené jeho kráse. Zároveň však nelze podceňovat fyzickou atraktivitu budoucího partnera, která však nemá nic společného s jakousi objektivní tělesnou dokonalostí. S fyzickou atraktivitou ve vztahu je to podobné jako se sexem. Není jedinou hodnotou, ale když úplně chybí, není to dobré.

Závažným krizovým momentem je u každého vztahu překonání bouřlivé citové zamilovanosti, která vždy nakonec ustoupí a měla by se přetavit v lásku a rovnocenný intimní vztah. Jsou lidé podobní donu Juanovi, kteří jsou věčnými štvanci svých rozbouřených citů a klidu se nedočkají.

Jeden z tradičních předsudků o nestabilitě homosexuálních vztahů vychází z předpokladu, že muž s mužem a žena s ženou se nejsou schopni vzájemně doplňovat. Tento předpoklad se však nikdy nepotvrdil. Dokonce vztahy dvou žen jsou z hlediska citového intenzivnější než heterosexuální. To se vysvětluje tak, že žena přináší do partnerství zpravidla více emočních prožitků. V dnešní době je značně oslabená tradiční role muže a ženy, takže nelze hovořit o tom, že by se dva stejnopohlavní páry musely méně doplňovat než ostatní.

Také otázka výběru z pouhých čtyř procent populace nehraje velkou roli při hledání partnera. Dříve lidé méně cestovali, žili v menších sídlech. Jejich možnosti výběru heterosexuálního partnera byly mnohem menší než dnešní partnerské možnosti gay mužů a lesbických žen. A přesto to šlo.

Někteří lidé si nedovedou představit, že by jim vztah s přítelem stejného pohlaví mohl vydržet celý život. Je pochopitelné, že sex se stává pro starší lidi méně důležitý, ale většinou se ho nevzdávají ani ve vyšším věku úplně. Ale homosexualita přece neznamená jen touhu po pohlavním uspokojení. Pokles fyzické atraktivity je pak vyvážen hlubokou citovou náklonností. Je to podobné jako u heterosexuálů, kterým také ve stáří odcházejí děti a musejí si přivyknout na to, že si vzájemně poskytují oporu a lásku. I když je kult krásy a mládí zejména v gay komunitě silný, mnoho z nich dokáže prožít spokojené stáří po boku svého partnera. Gay páry, které si původně neslibovaly vzájemnou věrnost, se s přibývajícími roky navíc sexuálně spíše uzavíraly.