Jediný na světě

V devatenácti mi bylo všechno jasné, líbí se mi kluci a chci žít s podobným člověkem. Řekl jsem to rodičům a dobrým přátelům. Nikdo mi však nedokázal poradit, co mám pro to udělat. Žil jsem v malé vesnici nedaleko hranic a připadal jsem si úplně opuštěný. Inzerát mi tehdy odmítli vzít a jinou možnost jsem neviděl. Tak jsem to nakonec vzdal a řekl si, že nemám jinou možnost, než se oženit nebo zůstat sám.

Josef

Během studií jsem neměla o kamarády nouzi a vlastně mi sex ani partnerky moc nechyběly. Už mi ani nevadilo, že jsem lesba. Život se zdál hrozně jednoduchý a přitom pestrý. Oni se pak oženili a povdávaly a mně zbylo najednou spoustu volného času. Sice jsme se ještě párkrát setkali, ale už to byli jiní lidé, kteří si povídali hlavně o dětech, manželích a já si octla mimo. Asi jediná z nich jsem zůstala pořád studentkou. Nebo jsem si jen nedokázala najít partnerku ?

Věra

Po rozpoznání a sebepřijetí sexuální orientace se často dostaví pocit, že jediný homosexuál na světě jsem já. Může být podmíněn objektivní situací. Na malé vesnici většinou člověk někoho podobného nepotká, konec studií také znamená změnu životního stylu. Roli stále hraje strach z odmítnutí od těch ostatních, jinak orientovaných. V této fázi coming outu jsme dokázali přijmout sami sebe, ale nejsme si jisti, zda ostatní homosexuálové jsou také stejní. Podobně jako mnoho lidí z okolí si pod pojmem homosexuál představujeme všechny nepravdivé mýty a předsudky, například nechutné scénky na veřejných záchodcích, zženštilé a hysterické muže či agresivní a sexem posedlé lesbické ženy. S těmi se ztotožnit většinou nechceme a pochopitelně ani nemůžeme.

Souvisí to s neviditelností běžných homosexuálů, kteří nijak nebudí pozornost. Mnoho lidí své zaměření před okolím úzkostlivě tají, takže více než polovina lidí ve společnosti neví, že by se někdy s gayem či lesbičkou v životě setkala. Málokoho napadne, že urostlý řidič tramvaje má možná doma přítele a pohledná servírka se na mužské návštěvníky usmívá opravdu jen z profesionálního zájmu. To má za důsledek právě pocit výjimečnosti u mladých homosexuálů a také zkreslený pohled ostatních, protože ti rozpoznají jen ty, co jsou nápadní a budí svým chováním pozornost.

Naprostá většina homosexuálů se ve své morálce, charakteru, zjevu a chování nijak neodlišuje od ostatních lidí. Navíc prožívají nebo měli obdobné problémy a pocity jako my. Nedá se dělat nic jiného, než vypravit se mezi ně, blíže je poznat. Nejenom v barech a kavárnách, ale poznat i homoerotickou kulturu. Nejdříve se snažit najít přátele a kamarády, poznat zájmy a život gay a lesbické komunity, a pak teprve se snažit hledat partnera pro svůj život. Někomu se to možná nepodaří, ale tak to v životě chodí. Proto je důležité nezůstat sám ani se nesoustředit ve svém hledání jen na jediného člověka. Je to vlastně zase stejné jako u těch ostatních lidí.

V takovém období bývá častou otázka, kolik lidí je vlastně homosexuálně orientovaných. Přesně to zjistit neumíme, právě proto, že někteří lidé to nepřiznají ani sami sobě, natož v průzkumu. Odborné odhady hovoří o několika procentech, nejčastěji se uvádí 4 %.