Velikonoční Cofočno 2002

Upletu si pomlázku, namaluju vajíčko, pohladím tě maličko... huráá, zase můžeme být všichni spolu...!

  Poprvé bylo Cofočno na jiném místě než v Opočně, vlastně celkem náhodou jsme vybrali školící středisko ve Zlenicích, úplně normální místo, nehrající si na přehnaný luxus, ale nabízející standardní služby na příjemné úrovni. Což bylo znát třeba v nabídce stravování, s tácem, jako ve šlolní jídelně, ale rychle, pohotově a hlavně chutně, myslím, že kapku komfortu rád oželel každý z nás.
Sešlo se nás 37, část staré gardy, ale většina nových kluků. A právě lidé byli největší deviza tohoto Cočočna, nezaregistroval jsem jediný konflikt, vznikla příjemná parta lidí, vše probíhalo hladce a přitom třeba diskotéky v divokosti suverénně předčily opočenskou minulost. Space.Line hrál jako vždy výborně a jak sám říkal, house-techno set nad pondělním ránem bylo to nejlepší, co kdy zahrál:-) Zvuk se sice v jídelně tříštil víc než v zatlumených prostorech, ale zase nás nikdo nenabádal snižovat hlasitost nebo udržovat méně kontraverzní hudební tok.

Začalo se v sobotu v poledne, příjezd většiny účastníků byl takřka synchronní, po obědě jsme se vydali na procházku, kterou vedl NHZ823 pro blízkých kopcích, za zříceninami dvou hradů. Bylo zajímavé sledovat reakce kolemdoucích, přece jenom skupinka skoro třiceti kluků, občas držících se za ruce, není vidět na českém venkově každý den. Vrátili jsme se až v podvečer. Předvečerní klid vyplnil Alcon precizní hrou na klavír, někteří diskuzemi na rozličná témata, sportovnější část vyzkoušela volejbalové hřiště před hotelem. Pak diskotéka... a skončila až ráno. Moc jsme se nevyspali pravda, takže dopoledne bylo klidnější, pokračoval volejbal, klaviaturu křídla rozehrával ještě Zbyněk.

Na odpolední program bylo rozhodnuto, že vyrazíme na zámek Konopiště, právě den otevřený po zimní pauze, a že pojedeme vlakem. Pro někoho běžný způsob cestování, pro někoho rarita. Ale vyrazili jako v sobotu takřka všichni. Na Konopišti bylo hezky, jen docela zima a kdo nechtěl urazit sluneční počasí a venku se ještě obešel bez bundy či svetru, uvnitř zámku mohl jenom trpět. A to nám ani neukázali sbírku mučících nástrojů Ferdinanda de Este. Pak jsme se vydali zpátky na nádraží s tím, že se ještě stavíme v nějaké cukrárně... ovšem chyba lávky, lehce se popletl směr a tak jsme byli rádi, že jsme na zpáteční vlak dorazili včas:-)

A večer - zase diskotéka. Méněpočetná - prožitý program byl skutenčně fyzicky docela náročný, možná se Velikonoční Cofočno mělo jmenovat spíš Sportovní - ale přesto dostatečně živá skupinka rozjela zábavu, tancovalo se bez triček, rychlost skladeb se brzy přiblížila k dvěma stům BPM, prostě peklo.

Pondělí ani jako by velikonoční nebylo, přesvědčil o tom až hluk z Výčepu u Jarmily, ale venkov si žil stále svým poklidným životem. Výměny adres, poslední doteky, prostě loučení - odpoledne. Zpět do reality, do běžného života. Bylo moc hezké být s vámi, těším se, až se znovu uvidíme.

díky > bodyia (02-04-2002)

  Fotopříběh

Tak takhle krásná je příroda okolo Sázavy.	Náš první výlet. Celé cofočenské seskupení vedl bravurně Marek cestami-necestami, někteří se z prožitého sportovního šoku vzpamatovávají dodnes.
Ano, i český venkov zasáhla průmyslová revoluce! Na snímku motorový oř betaverze 0.0.3, ale držme palce, přes počáteční nezdary se konstruktéři jistě snadno přehoupnou.	Uf. Pojede, nepojede... další most je ještě aspoň kilometr daleko, to znamená tak tři, než se dostaneme zpátky k chatě, stmívá se... občas zabručí medvěd...
... ale ne, to není medvěd. Fousatý muž, povoláním přívozista s lehce nepřítomným výrazem nám ulehčil cestu, šokován, kde že se tam v takovém počtu bereme.	Konopiště na druhý den. U hradního příkopu.
A cesta zpět. České dráhy, hromadná jízdenka, připravujeme se na noc, která bude určitě zase pěkně divoká...	... a taky že jo:-) Skupinka, která přežila, bar v bufetu vzal za své, nízké ceny přispěly k mnohem větší konzumaci opojných nápojů...
... takže diskotéky probíhala asi tímto stylem. Svalovci, lebkouni, slečinky, zajíčci... v šíleném tempu, který nastolil Space.Line. Všichni jsme obživli.	Pondělní odpoledne, etnochvilka, Tomášův a Zbyňkův hlas se nesl celým hotelem... a mísil s vzájemným loučením účastníků akce.