Sportovní Cofočno 2000

Zapomeň na chipsy u Esmeraldy, nebo budeš zelenat závistí ty, odhoď ponuré šedé klišé všedního dne a udělej něco pro svoji svobodu. Čas běží, dlouho neotálej! Nebo jsi jiný? Nebaví tě poslouchat pořád stejný řeči, myslíš si, že se můžeš na všechny vykašlat, že hlavní je tvoje energie uvnitř? Tak to dokaž! Budeš mít příležitost. A ulítneš nejen na koštěti, neusmaží-li tě na čarodějnických hranicích.

  Sportovní Cofočno aneb projekt lovehouse v testovacím režimu.

Když jsem se před necelými dvěma roky vracel z GayGames v Amsterodamu, cítil jsem zmatení, fascinaci, touhu zopakovat něco podobnýho znovu a znovu. Tenkrát to byla první velká klukovská akce, které jsem se zúčastnil, musela proto silně zapůsobit. A chuť zrealizovat něco podobného na domácí půdě neustávala, loňský pokus ztroskotal z důvodu nedostatečného zájmu, teprve rok 2000 se zdál být vhodný, už jen proto, že v červnu se koná Eurogames v Curychu - Sportovní Cofočno měla být generálka našeho týmu. Reklamy proběhly v kampani Mr. Linxe, v Gayičku, v BonaDee na Radiožurnálu, na Mageu a na X.chatu.

Místo určení Opočno u Hradce Králové, které se pomalu stává stabilním místem gay akcí ve východních Čechách. Hezké městečko se zámkem a úžasným zámeckým parkem.

... je pátek, netrpělivě očekáváme první návštěvníky, sportovce, připravené předvést sqělé výkony i diváky je podporující. V recepci se ještě dokončuje strategie a časový harmonogram sportů, přijíždí Space.line DJ, Tonik mu pomáhá instalovat zvukovou aparaturu, při zkoušce se hotel otřásá v základech, skla lehce rezonují, Alca přijímá hosty a s milým úsměvem vysvětluje co a kde. Ale pomalu začínám střízlivět, v půl desátý večer je nás asi patnáct. Projevuje se "syndrom gaygames" - v Amsterodamu bylo okolo půl milionů lidí, ale na sportovištích sotva pár stovek, gayové jsou prostě líní, nic jinýho mě nenapadá. Na náladě ovšem fakt chabé účasti neubírá, DJ po večeři hraje velmi alternativní směry house, pěkně blbneme, ale končíme před druhou, čeká nás fyzicky náročný den.

Sobota. Hra pokračuje volejbalovým turnajem, kluci postavili tři družstva, ráno přijeli další hráči, hrají každý s každým za potlesku diváků, nakonec vítězí COFovo C-čko, druhé jsou Pratety A a třetí Pratety B, po obědě začíná ping-pong ve třetím patře hotelu, dáma a šachy ve druhém. Hotel je vlastně celý rezervovaný pro nás, chováme se totálně přátelsky a přirozeně. V pět odpoledne vybíhají v intervalech hledači ocásku, asi nejpočetnější individuální sport, trasu jsme s Láďou určili včera, snad se nám nikdo neztratí, resp. snad budou fáborky na svých místech...:-)
Aby se běh trochu zesložitil, na trase jsou čtyři křižovatky, kterým schází měrové určení, kam jít dál se určuje podle odpovědi na otázku ke křižovatce přiřazené. No, co říct. Správně trasu proběhl asi jen jediný běžec, ostatní si směr přizpůsobili, časy se tak pohybovaly od 30ti minut do hodiny dvacet...:-)) Ale vrátili se všichni, hurá:-) Předposlední disciplína, šipky 301, se přesunula v podvečerní čas, mezi večeři a diskotéku, zájem velký.

Ovšem zlaté hřeby teprve nastanou, Železná dáma má tři adeptky. Resp. adepty a jako tací se ukáží nejdříve. Alca, Jirka z Gulivera a Thomyk převádějí modely 4YOU a COFík se jich ptá na rozličné otázky. Pak nastává chvilka klidu, kluci se odcházejí převléci a po chvíli se postupně vrací s novou identitou... první Marge (Alca), rezka s bohatou kšticí v modrých šatech a velmi vábivým pohledem, druhá sl. Mullerová (Jirka), blondýna se zelenými rtíky a třetí Tomina Star (Thomyk), vypadající jednoznačně nejvíce přirozeně v černé blůzce a dlouhé sukni. Rozhovor s dívkami odhaluje jejich přednosti a vnady a mikrofonu se ujímá Toník, aby provedl divácké vyhodnocení stars... Zatím sedíme s COFem na pokoji a modelka/servírka nás mění v duo Baccara. Ha, paradox, myslím, že skutečně nevypadáme zženštile, je to legrace, překonání vlastních předsudků. Stejné zelené šaty jsou z divadelního klubu, ovšem problém byly boty, místo nich máme bílé ponožtičky, líčení je ukončeno, ještě paruky a hurá mezi obecenstvo. Jsme přivítáni s potleskem a zlehka nacvičené představení začíná. Nedívám se do publika, jen si tak proplouvám časem, přidáváme pár vteřin, pak rychle odmaskovat...:-)) Zatím Pepíno alias Space.line rozjíždí svou šou, perfektní zvuk, kvalitní muzika, pár scannerů a dalších světel, takhle si představuju správnou diskotéku. A navíc s tolika sympatickými lidmi. Jo. Usínáme před půl šestou, točí se mi hlava a už se vidím, jak budu vstávat na snídani...

V neděli už nejsou žádný sporty, na plánovaného IronMana jsem z původně přihlášených v Opočně sám, na plavání a cyklistiku nepřijel nikdo. Stejně jako v sobotu - přihlášených bylo mnohem víc než přítomných. To není fér jednání, ať mi nikdo neříká. Vybírat zálohy si po Ariho průšvihu s Klíčem99 nikdo netroufne, snažíme se spoléhat na to, že kdo co řekne/napíše, tak platí. A je jen škoda nás všech, není-li tomu tak:-/ OK, takže dopoledne probíhá v léčbě z divoké noci, diskuzemi, na své si přijdou pingpongisti, dámisti a šachisti, kulečníkysty nevyjímaje, neboť jejich hrací nářadí zůstalo připraveno k dalšímu použití a venku je hezky, svítí sluníčko a doslova nabádá k ranním procházkám. Odpoledne se promítá Život Briana a po intermezzu v restauraci Záskok, filmy sršící černým humorem. Jenže už se pomalu stmívá a tak může začít upalování antigejnic, na parkovišti je postavená dřevěná hranice a kreslíme ty, o nichž se domníváme, že nejvíce škodí rovnosti mezi lidmi, nebo ty, kteří brání našemu normálnímu životu. Na obrázcích se objevují Kalousek, Svoboda, Jan Pavel II. (btw: Církev a její představitelé jsou asi nejčastěji uvádění, je evidentní že jejich bratrská láska má své meze...) a taky spolužáci ze škol, učitelé. Ale všichni shoří v plamenech, taková mini satisfakce, kéž by změnila černobílé vidění... Kouříme doutníky, popíjíme víno nebo pivo, Jerry a Honza45 se střídají u kytary, jedou fláky od současnosti po klasickou táborářskou tvorbu, Pepíno lituje, že s sebou nemám Mooga, mohli jsme "kejtru" trochu opepřit:-)) Nálada je úžasná a tak se přesunujeme nahoru na diskotéku a už to začíná... pěkně divoce. Jirka se rozhodl, že nikdo nebude tancovat v tričku a jeho plán se po občasných soubojích vydařil, opravdu, každý jsme do půli těla, je nás tam asi dvanáct. Jen DJ zůstal ušetřen. A hrajeme na babu. Běhat je kde, hladina adrenalinu stoupá a najednou se baba předává jen pusama. Uuuaaa, to je šílenost, ale jednoznačně všechny baví. Když už pravděpodobnost toho, že by někdo zůstal ušetřen, je stejná jako rozbití bazénku před hotelem padajícím meteoritem, DJ pouští ploužáky a parket se mění v oázu klidu a polosvlečených, do sebe zapletených, klukovských těl. Je to moc krásný, skoro až erotický pohled, totálně korespondující s náladou na parketě...

Smutné pondělí, den odjezdu. Pár kluků vyráží před obědem, my poslední se jdeme ještě podívat do zámeckýho parku, rekapitulujeme a povídáme si, držíme se za ruce a vstřebáváme pocity, které za okamžik budou minulostí. Konec. Sportovní Cofočno je za námi, skončilo několikatisícovou finanční ztrátou, kterou částečně pokryl zisk z Filmového Cofočna. Ale o to vůbec nejde. Sešli se tu lidé, kteří "běžně" na srazech nebývají a právě fakt, že nás nebylo sto, nýbrž pár desítek, způsobil, že jsme se mohli MNOHEM lépe poznat, vyzkoušet si, jaké je žít pár dnů pouze mezi gayi. Proto úvodní aneb. Hotel Opočno se minulý víkend změnil v ohromný lovehouse, použiju dvě charakteristiky stran účastníků: Dům duchů - ohromné prostory a v nich pár lidí, tajemno a tendence shlukování se... a Kolektivní láska. K tomu není co dodat, snad jen, že perfektně vystihuje celou atmosféru českých gay games 2000. Díky všem, kdož přijeli, ale i těm co zůstali doma, ač pár z vás mi tam chybělo.
Cofočna samozřejmě neustanou. Další proběhne v září nebo v říjnu a nebude mít žádný konkrétní přívlastek. Možná podzimní. A náplň bude různorodá, aby se nikdo přes den ani přes noc nenudil.

Díky. Bodyia. 02.05.2000

  Jak jsem vnímal Sportovní Cofočno (by ALCA).

Jedna dalších z akcí pořádaná v hotelu Opočno dávala tušit, že půjde o jeden z nejlepších způsobů, jak strávit další krásný jarní víkend. Název akce Sportovní Cofočno příliš zájemců nepřilákal. Množství účastníků však vytvořilo něco, o čem jsem mohl doposud jen snít. Zúčastnil jsem se již mnoha akcí, ale nikde jsem se ještě necítil tak nádherně, jako právě zde. Nevím, jak slovy popsat, to čeho jsem byl účastníkem a svědkem. Sportovní hry by měly být fair-play, což opravdu byly. Však přátelské chování bylo možno vychutnat nejen při sportu, ale nepřerušeně a neustále v každé situaci. Neutuchající úžasná atmosféra byla neodolatelná i pro personál hotelu, který se každý večer bavil spolu s námi.

Způsob a úroveň komunikace, které jsme dosáhli se blíží dokonalosti. Přestože jsme byli takřka neustále pohromadě, hojně byl využívám i vzkazovník, což byl papír formátu A0, který visel ve vestibulu a každý, kdo chtěl, měl možnost komukoliv napsat vzkaz. Tento sloup nářků se stal prostředkem, jak třeba anonymně vyjádřit svůj pocit či snad cit k někomu z přítomných. Velmi příjemně se četla vyznání tajných ctitelů a sympatizantů:-)

Bylo zajímavé pozorovat, jak postupně ze všech přítomných opadává stud, napětí a sledovat otevření sebe sama vůči okolnímu prostředí. Stávalo se, že člověk ztrácel zábrany vyjádřit loajalitu k tomu, kdo mu byl sympatický i společensky méně obvyklými způsoby. Všechno způsobilo, že dokonalá atmosféra přinášela opravdový pocit štěstí a naplnění i těm, co se účastnili bez trvalých partnerů. Aspoň tak to cítím a vnímám já. Děkuji Vám všem… Bohdanovi, Ládíkovi, Pepínovi, Peťánkovi, Robinovi, Lukášovi, Toníkovi, Jirkovi, Tomášovi…

Možná přeháním, ale fakt to bylo super

  České gay hry – Cofočno 2000 – záblesky. Složení: mírně přibarvená a aromatizovaná realita.

->Podle jedné z všeobecně uznávaných teorií vesmír vznikl během několika milóntin vteřiny z ničeho. Podle jiných, měřeno počtem obětovaných tvorů úspěšnějších terorií byl vydojen z prsu nebeské krávy, sestaven během sedmi dnů případně stvořen ještě obskurnějším způsobem.

„Týniště, vystupujete“dloubnul do mne soused.
Jen obtížně zvedám oči od textu. Pozoruje mne se zjevnou nervozitou. Žeby zájem?
„Týniště?“ Pomalu mi to dochází.
„Jo.“
Týniště. Už od Hradce zkoumám každou zastávku, a opatrně, abych nebyl za otravu se táži, kde že to vlastně jsme.

->Opočno, hotel, registrace: Safra safra, takový hezký kluk a já se nestihnul oholit. Už to nenapravím, tak na první pohled to hold nepůjde. Na vizitce má Alca. Jsem ze seznamování trochu nervózní.
Kolik že mi to je let? Registruji otázku a pozorně sleduji, co s ním provede odpověď. Ani si moc nepřidávám. Klopí oči k papírům. kenyH už doplatil, zvedáme se a jdeme se ubytovat. Večeře a po ní diskotéka. Takový je večerní program.

->Dočítám knihu a vyrážíme na diskotéku. Pár nočních ptáků ještě křepčí.

->Ranní vstávání není jen jev provázející tetkizaci, jedná se o obecnější fenomén: vždyť každý den se posouvá snídaně stále více do oběda.

->Na sportplatzech je nás jen pár, už se všichni známe. Príma komorní prostředí. Měl jsem strach ze stovek lidí a davů na vše. Ale to se nekonná.Snad i proto se snáze prolamují ledy...

->To jsem si zase něco dal!!! (Tři vykřičníky jsou prý znak choré mysli!!!)Železná lady není mírnější verzí železného muže. Sedím na podlaze Bodyiova a Alcova pokoje opřený o zeď, hlavu v dlaních a snažím se pochopit, co mi Cof říká. Moc mi to nejde, Alca se převléká a ... Bodyia vyšel ze sprchy ... a občas se zaleskne kapka (hlavně na ramenou, proč jen se ty kapky tak drží ZROVNA na těch ramenou?) a ... snažím se nedívat ... moc mi to nejde a poslouchat Cofa. Pomalu mi dochází, jaká že to bude soutěž. Jsem pro každou legraci, takže v šatičkách? Nalíčení?Naštěstí si vzal Tom vícery šaty takže mi mohl jedny půjčit.

->Předávají se ceny. Diplom, placka a pusa -> to stojí za to podat pořádný výkon.

->Slečna, která nás líčí mi říká:”Dívej se sem” a ukazuje místo dost nízko na hrudi abych se červenal.:-) Má hezky opálenou kůži. Ještě že jsem na kluky... S proprietami to ale fakt umí, s parukou a v šatech se ani nepoznávám.

->Železnou Lady se stává Alca. Pro nikoho to není překvapení, je minimálně o třídu lepší ... Vlnění, řeč, práce s prsy ...

->Večer pokračuje vystoupením Cofa a Bodyii. Moc jim to sluší (ale do očí bych jim to neřekl...:-))Vždyť je to pravda odvěká, že šaty dělaj člověka... hm, tedy ženu?
Diskotačí se dlouho , až do ... já vlastně nevím, ale ráno se nijak moc brzy nevstávalo. :-)

->Železný muž je zrušen. Jediný zájemce nechtěl vyhrát sám nad sebou :-)

->S Myšákem 001 domlouváme taktickou remízu, která posunuje KennyHáa v šachu na poslední místo.KennyH se mnou téměř nemluví...:-))) (ale to je možná za paní Milerovou, jak jsem se jmenoval v šatech)

->Odpoledne se promítají filmsy. Srší černým humorem. A snad proto jsem nezanesl klíče od videa k Alcovi na pokoj uloživše je takticky v recepci. (stále ještě nevím, jestli to nebyla pastička:-))

->TÁBORÁK – pro mne skutečně fascinující záležitost – posuďte sami:
Začalo to tím, že dříví a hranici připravili zaměstnanci hotelu na parkovišti. Vytáhli plastové stolečky a židličky ... a taky grill na buřty!!! Následuje neuvěřitelné zapalování hranice autogenem.Zatímco my sedíme a kreslíme a jíme nebo zpíváme, mezi námi prochází číšník v obleku a sbírá objednávky. Jeho kolega pro nás griluje buřty!!!Objednávám si zmrzlinový pohár a opravdu jej dostávám:-)). Prostě stylová Yapiie akce:-)Nezapomenutelný zážitek....

->Na diskotéce se ukazuje, jak blízko k sobě máme. Nejen že se všichni zapojují do svlékání triček, jsou ochotni hrát si i na honěnou, ale i na Tomášovo vylepšení předávání baby pusou:-))
Skvělá zábava pokračuje (ploužák, další svlékání triček ...) až do rána.

->Nenávidím loučení (v mém věku už každé může být poslední :-))), tak k pondělí snad jen ...nebo radši ne, kdo ví, kdo to čte ... bylo minimálně stejně skvělé jako ostatní dny.

Zhodnocení: - Bylo tam fakt tak skvěle, že jsem si musel dát čas na odstup.

Mínusy:
- Kdy konečně najdu chlapa na hokej?:-) Gay a sport, to prý nejde dohromady, spíše jemné bezkontaktní sporty...
-Takováto akce je spíše pro pasívní lidičky(nemyslím tím submisivní:-)), kterým vyhovuje, že někam přijedou a je pro ně připraven program... kdy nemusí vlastně nic dělat ... (malé mínus)
-Byla to akce trochu moc konfortní a konformní ... na můj vkus...

Plusy:
+Poznal jsem lidi, které bych jinde nepoznal:-)
+V některých okamžicích se otevírala okna do úplně jiného světa (táborák)
+Akce měla jednotný styl a fazónu.
+Organizátoři se opravdu vytáhli. (Díky všem ... zejména Bodyiovi, Cofovi, Alcovi, Toníkovi, ...)
+Byla to akce spíše komorní, takže jste jsem poznal každého dost ... I když některé méně, než si zasloužili...
+Přátelství, legrace ... to převládalo (Díky všem, zejména ... :-))
+Hrozně špatně se mi, a nejen mi, odjíždělo ... to taky o něčem svědčí.

Tedy celkem … hodně velkých plusů, pár drobností... spíš osobní povahy ... díky moc.

Jirka (alias ja_jirik)

 Pár fotek..:

Ten, co v noci budil celé Opočno..:-)	Volejbalisti před prvním zápasem, základní škola - škoda, že je víkend:-))
Ochozy křičí napětím, míč se dostává na hřiště Pratet..	Ping... a pong... ping... a pong...
Figurky i hrací plocha na Dámu v barvách Cofočna... Mnoho jich zůstalo nevyužitých.	Šach Mat! Ale ne, tak snadný to nebude. Zápas bude pokračovat na dalším Cofočně.
Všichni už se těší na Běh za ocáskem, nadšení je evidentní, jen někteří pořadatelé vědí, co soutěžící čeká...	Jirka je vítěz. Dobíhá znaven, pokousán od vlků a pouštních ještěrek. My ho varovali...
Zato Alca, Algor a Luky jsou totálně v pohodě. Sice nikdo neví, kde takovou dobu byli... ale tváří se velmi spokojeně, ocásek stál za to!;-)	Železná dáma, part A
Železná dáma, part B, sl. Mullerová a Marge.	To.nik a všechny tři slečny... Myslím, že jde o jediné slečny, které by si pustil k tělu:-)
Ho, Baccara again! A turné začíná v Opočně! Neuvěřitelné!	Ne, není to Baccara. Je to COF a Bodyia.
Dance, dance, dance...	Je jaro, příroda se zelená a láska se nedá zastavit. Jen tak dál, hurá, hurá!
Už hoří! Ráno se politici probudí s neznámými popáleninami.	Někteří ještě dokreslují, karikatury musí být jednoznačné...
Celý nedělněvečerní team.	"Tu kytáru jsem koupil kvůli tobě...", zpíva Jerry a potutelně se usmívá...:-)
Ďábelská posedlost, za chvíli budeme polonazí...	... a i když se někteří brání...
...neuniknou!	Přežili jsme noc. Je to s podivem. Teď už nás čekají do odjezdu poslední hodiny...
Vzkazovník... neco jako důkaz existence...

Foto (c) 2000 bodyia/S10. Pořádalo Code004