Cofočno úvod

  GLOBÁLNÍ PŮVOD:

jmenuji se Cofu, jsem původní Cofočan a samozřejmě cofočnista. Cofočenskou lokalitu obýváme už od pradávna, dokonce ani moje pracofka nevěděla nic o začátku vzniku naší komunity.

Cofočno najdete na geograficky stejné pozici jako východočeské Opočno, tedy kousek od Třebechovic, ale museli byste překonat časoprostorovou bariéru a dostat se do čtvrté pseudoteoretické roviny bytí, kterou ve své knize "Cofočno - zachovalá Atlantida?" vcelku výstižně popsal Zlatomír Bělohlávek, poctivší nás před mnoha lety svojí návštěvou. Dlouho jsme pak žili v naději na vzkříšení, ovšem naši knihu, věnovanou jmenovitě Emě, odcizili podivní lidé a stala se tragedie, jejíž účinky zmírnily až při liturgickém obscénně stejnopohlavním grupáči s čerstvě zletilými domorodci čtyři hoši z okolí (jmenovitě Cof, hrdě nesoucí své jméno; Bodyia, Alca a Space.line, jehož prostorová touha se tak stala naplněnou), ústy kterýchž k vám nyní promlouvám a prsty stejných vedu po alfanumerických klávesnicích číslicových psacích strojů. Tenkrát se jim podařilo dostat do úrovně sounáležící s naší, i započal dialog a spolupráce na jediném cíli... vrátit ten spis zase Emě. In memoriam, cofožel. Poseděli jsme onehdá v cofírně a u šálku napěněného cofifína uvažovali, jaká nejsnazší řešení nabízí tendence zlepšování bilaterálních vztahů pro společnou řeč a oper-návštěvy dospívajících dívek k zažití a pochopení vzájemných kultur. "Založíme novou tradici!" pronesl tenkrát někdo. Dobrý nápad, zhmotnělý v první etnickou slavnost, prozíravě pojmenovanou jako Cofočno s přívlastkem filmové. Nadpřirozené známky byly viditelné při promítání nejednoho dokumentu o cofí tradici, ale naladit se dokonale a vytvořit 4D efekt se nepodařilo zcela. Výsledek byl mírně rozpačitý, ale i tak mohu hrdě poznamenat, že nověkulturní koalice byla založena a Opočno dokázalo proplouvat mezi úrovněmi takřka neslyšně, občasné šplouchnutí je jen důkazem opravdového pohybu.

Jednou za tři měsíce se pokusy opakovaly, Cofočno se stávalo oblíbeným místem setkání. Ovšem ani neradost na sebe nedala dlouho čekat. Lokajové, starající se o příjemný pobyt nadpozemšťanů se stávali nezvladatelnými, čerpaje z bezmezné oddanosti nadpozemšťanů k Cofu. Přidalo se chátrání a únava - neklamná znamení k odletu! Ještě přehodit kůži... aaaaa. "Už jsme doma! Zpátky, já to tady ani nepoznávám...", postesklo si Cofu.

Ovšem balzámování v Cofočně dostoupilo k dokonalosti, tedy alespoň navenek. Mrtvá Cofu-schránka se natáhla na plyšového medvídka, ztuhlá kůže naipregnovala a zábava mohla pokračovat. Ale jen tak na oko, aby se neřeklo. Ovšem má jedno tajemství - dokáže naklonovat samo sebe. Jsou-li vhodné podmínky, je-li úrodná půda pro reinkarnaci. Do té doby je to jenom hra na zapomenuté časy.

Vaše Cofu