Utváření identity u gayů a lesbiček

Hned na začátku musíme zdůraznit, že gayové jsou obvykle psychicky křehčí. Hůře snášejí odmítavé reakce či nepochopení, homofobní narážky, agresivitu v jakémkoliv smyslu, hrubé zacházení, šikanu atd. V případě, že mladý gay má problém se svým sebepřijetím, je třeba být mnohem citlivější k celému problému, než by se mohlo na první pohled zdát. Používání odborných termínů jako je třeba coming out, může u gayů vést k pokusům o psychiatrickou diagnostiku sebe samého spojené se sebeuzavíráním. V tento moment je zde prostor pro učitele. Vzhledem k tomu, že mnoho lidí bylo vychováváno s představou, že homosexualita je nemoc, deviace, něco špatného; stává se, že člověk, který začne rozpoznávat vlastní homosexualitu, je zpravidla zaplaven pocity méněcennosti a nedostačivosti. Pedagog zde může pracovat s popřením těchto pocitů, zabránit sebelítosti a podpořit sebevědomí.

Pro pedagoga by mohlo být výhodné seznámit se s procesem formování identity u mladého gaye či lesbičky, který zahrnuje širokou škálu reakcí. (Touto problematikou se zabývá Isensee 1991.):

Na počátku stojí pozorování nekonformity s pohlavní rolí. Dospívající zjišťuje, že odkloněním se od chování ostatních riskuje odmítnutí vrstevníků.

Potom může nastoupit konflikt se sebeobrazem. Ony výrazy jako buzerant, teplouš nebo homouš, které vnímá jako hanlivé, se najednou váží k jeho či jejím pocitům přitažlivosti ke stejnému pohlaví. Uvědoměním si toho vzniká vnitřní konflikt a pociťuje vnitřní bolest.

Další reakcí může být zmatek a stud. Vzhledem k tomu, že nechce být vnímán jako úchylný a špatný, může být dospívající velmi zmaten, neboť se mu nedaří vymanit se svým přirozeným touhám. Jelikož má strach z odhalení, skrývá své pocity.

Poté nastupuje popření a projekce. I v případě, že se mladý gay neidentifikuje s pocitem, že je "odporný", může s tímto pocitem bojovat. Může se pokoušet skrývat svůj zmatek homosexuálními vtipy či urážkami svých přátel, kteří projevují něžnost či zájem, čímž probouzejí jeho vlastní pocity.

V pořadí dalším stadiem může být racionalizace. Po sexuálním zážitku se stejným pohlavím si dospívající namlouvá, že to byl výjimečný případ či že je bisexuální.

Pak mohou nastoupit pokusy o změnu. Dospívající pochopil svou sexuální orientaci, ale chce ji změnit. Často experimentuje s opačným pohlavím a tak doufá, že ho jeho homosexualita přejde. Tento proces může být i obrácený – na začátku může stát sexuální zkušenost s opačným pohlavím, který nepřinese očekávané prožitky.

Může to dokonce dojít do stadia smutku nad ztrátou heterosexuálního obrazu. Nepopírá, že je přitahován stejným pohlavím, ale cítí se stále špatně.

Pak již postupuje k akceptaci. Dospívající zjišťuje, že existují různé typy gayů a lesbiček a že nemusí být konformní s určitým image. Předposledním stadiem je coming out, kdy dospívající odkrývá svou sexuální orientaci rodině a okruhu přátel. Je to celoživotní proces, neboť v každé nové situaci zvažuje, zda-li se otevřít či nikoli. Prožívání těchto nových situací nemusí být pro gaye a lesbičku jakkoliv zatěžující pokud byl proces sebepřijetí úspěšně dokončen.

Nakonec přichází navazování intimních vztahů. Množství sexuálních partnerů bývá u gayů větší a u některých mužů lze hovořit o období promiskuity, které může přetrvávat do  dospělosti. Tento jev je ovlivněn hledáním zralého partnera pro trvalý vztah, po kterém většina gayů a lesbiček touží. Problematické je právě ono nalezení zralého partnera.