Problém homofobie

 Homofobie je výraz obsahující předsudky o homosexualitě obecně. Homofobie může být externalizovaná či internalizovaná. Zpravidla se homofobií rozumí její externalizovaná podoba, která se manifestuje v nadávkách, diskriminaci a předsudcích vůči ostatním. Pokud se člověk cítí špatně ohledně své homosexuální orientace, pocitů, fantazií či chování, hovoří se o internalizované homofobii.

Proces internalizace homofobie se děje na základě internalizace předsudku, mylné informace, izolace a heterosexuální předpojatosti.

Pro gaye a lesbičky může být velmi obtížné cítit se dobře se svou vlastní sexualitou pokud se vyskytují v heterosexuální společnosti, ve které je homosexualita považována za něco nenormálního. Může se pak dojít k jisté představě, že všichni gayové jsou promiskuitní , pyšní, sebestřední a neschopní trvalého vztahu. Je pak následně chycen do předsudku, který ho utlačuje.

Mnoho lidí si pak svou orientaci nepřiznává ani sobě a to vědomě i nevědomě. Se svým problémem pak mohou zůstat sami, bojí se, stydí se svěřit osobám ze svého nejbližšího okolí. Tento moment je pro gaye a lesbičku velmi zásadní. Z nepřijetí homosexuální orientace se může rozhodnout svou „nežádoucí“ orientaci zamaskovat v manželství.

Zatímco oběti etnické diskriminace se mohou obrátit pro útěchu a podporu ke své rodině, gay či lesbička je často odtržen od zdroje podpory a akceptace.

Ve většině rodin se vůbec neuvažuje o možnosti, že by dítě mohlo být gayem. Dítě může být konfrontováno s diskriminujícím pohledem na gaye a lesbičky ze strany rodičů. Zvlášť bolestně to může prožívat v případě věřících rodin.

I učitelé mohou mít předsudky vůči homosexuálům a potýkat se s homofobií.  Rozdíl v přístupu lze očekávat od pedagogů mužů a žen. Někteří muži se zajisté mohou cítit ohroženě, mají-li podat téma homosexuality tak, aby důvěryhodně pracoval na zmírnění předsudků vůči gayům a lesbičkám a pracoval s tolerancí mladých. Pedagog si může myslet, že si žáci mohou říci: „Proč nám tady vykládá o toleranci k homosexuálům? On je určitě teplej.“ A tak je skutečností, že ženy pedagožky mají k tomuto tématu mnohem blíž. Je zajisté škoda. Profesionalita pedagoga bude zajisté oceněna, pokud se nebude stydět o tomto problému otevřeně hovořit. Mnohem častěji lze očekávat kritiku žáků vůči těm pedagogům, kteří o sexu mají zábrany hovořit, než vůči těm, kteří téma zcela otevřou. Existují cesty jak se svými předsudky bojovat.