Průběh sexuálního vzrušení

Sexuální akt je velmi složitý proces, jehož funkční složitost nedoceňujeme. Vyčleňujeme 3 části:

1. sbližovací pochody a excitace
2. vlastní sexuální akt
3. uvolnění – refrakce a detumescence

Vedle erekce se při sexuálním vzrušení vyplavují do krve hormony přinášející příjemné pocity. Stáváme se na nich doslova drogově závislými. Jedná se o oxytocin a méně vasopresin. Velké množství oxytocinu je vyloučeno při samotném vyvrcholení - orgasmu.

Při sexuální excitaci se zapojují i ostatní smysly. Aktivují se tzv. erotogenní zóny - uši, ramena, vnitřní strana stehen. Vnímáme sexuálně vzrušivé pachy. Pokud jsou nepříjemné např. fekálně zapáchající genitálie, může to zcela utnout probíhající vzrušení. U mužů na rozdíl od žen jsou mnohem důležitější zrakové vjemy. Partner musí být dostatečně atraktivní, což může mít vliv na vzrušení. Méně podstatné jsou u mužů sluchové vjemy. Doménou žen je poslouchat něžná slůvka, avšak sténání a slovní exhibicionismus jsou již stejně vyvážené u obou pohlaví. Ke slovnímu exhibicionismu patří leckdy vulgární nadávky, které nejsou známkou nízké úrovně partnera, ale spíše libůstkou, která je jistým znakem masochismu.

Vlastní akt má 4 fáze. První je postupná excitace, kterou vystřídá fáze plató a pak náhle nastupuje orgasmus, po orgasmu dojde k uvolnění – refrakci a detumescenci.

Nyní si popíšme všechny fáze mnohem podrobněji

Základní fyziologická odpověď těla na sexuální podráždění je dvojí. Primárně ji vyjadřuje aktivní krevní příval, kterým se zprvu rozšiřují tepny, ale brzy poté dochází k žilnímu městnání. Druhotný je vzestup svalového tonu. Vlastní sexuální aktivita probíhá v cyklu čtyř fází {graf l}: 1. podráždění, 2. plató - vzrušení trvá bez výraznějšího zvýšení, 3. orgasmus (náhlé vyvrcholení), 4. uvolnění.

Vzestupná část procesu začíná tělesným nebo psychogenním drážděním, vzrušení pak postupuje celým tělem a krátce či déle setrvává na jisté úrovni, až nakonec vrcholí v orgasmu. Poté dochází k refrakterní fázi (čímž se rozumí období nedráždivosti a sexuálního uvolnění). Vše se specificky promítá do pohlavních orgánů v genitálních reakcích. Doprovodnou komponentu tvoří reakce extragenitální, sexuální nával a zardění, zduření prsních bradavek (nejen u žen), rychlá výměna vzduchu v plicích, zvýšená oběhová činnost a tachykardie (rychlý tep srdce), pocení aj.

Cyklus sexuální aktivity platí pro obě pohlaví, třebaže už z anatomických příčin se v podrobnostech liší. Reakce na psychologické úrovni je těžší popsat. Jsou nespočetné a nepostupují podle žádného jasného programu jako třeba reakce fyziologické. Jejich průběh se pozná z mnohotvarého chování, při němž se projevují pudové, smyslové a emocionální složky osobnosti, takže se to jeví tak, jako by vědomí člověka, který prožívá cyklus sexuální odezvy zejména ve fázi plató a orgasmu, bylo něčím z prastarých a živočišných útvarů po celou dobu pohlavního styku zatemněno.
Nebo přesněji: jako by se zatemnil rozum, racionální složky osobnosti.