Na jednom jeho konci vzniká intenzivní orgasmus z projevů hluboké lásky a velké touhy po partnerovi. Sexuální odezva tak skutečně může reflektovat i vyvolávat pocity všeobecného uspokojení. Za druhý extrém je možno pokládat orgasmus, jehož intenzitu vždy vytvářejí sobecké, ne-li chorobné sklony. Příkladem může být pohlavní styk prosazovaný násilím a pro sadistické ukojení. V tomto případě vzniká "uspokojení" jenom na základě egoistického triumfu, úchylky nebo neurotické osobnosti. Další možností je, pokud gay (může se označovat jako bisexuál) praktikuje heterosexuální vaginální styk a tento styk v něm přináší pocit vítězství nad vlastní nežádoucí orientací a je zdrojem narcistické slasti, která podporuje erekci a pocity před ní i po ní.
Méně intenzivní orgasmus se zpravidla prožívá za situace, kdy je člověk zatěžován mnoha intrapsychickými problémy a meziosobními konflikty. Tak vzniká bludný kruh. Nedostatečný sexuální prožitek jen ještě snižuje pocit všeobecného uspokojení. To znamená, že plné a všeobecné uspokojení je skutečně svázáno s intenzitou sexuální odezvy, jmenovitě s intenzitou orgasmu.
Je tu však ještě jiná, zajímavější souvislost. Je-li člověk zatěžován problémy a konflikty, které jej trápí, touží po intenzivním orgasmu, protože v něm tuší psychickou vzpruhu a pomoc. Předpokládá celkem správně, že intenzita orgasmu mu pomůže problémy a konflikty kompenzovat a zmírnit.