|0-15|15-16|
Lze říci, že neshoda je extrémně výrazný pojem partnerského soužití. Existují dva druhy neshody. První je rozumová a ta druhá je emocionální. Pokud nejsme ochotni onu neshodu zvládnout pro pár normálním způsobem, je zde riziko hádky, která má mnohem závažnější následky než jen primární neshoda.
Krotit hněv je základní umění života, a kdo se ho krotit naučí, splavně vyjde z mnoha nesnází. Naštve vás totiž mnoho lidí a věcí na světě. Ano, nejen lidé, ale i věci dokážou jednoho rozčilit. Hněv nás provází od chvíle raného dětství, kdy dostaneme první pohlavek, až do pozdního věku, kdy se jako vetchý stařeček zlobíme na vetchou stařenku a dupeme do země nohama, které nás jinak už sotva udrží zpříma a rovnovážně. A hněv nás popadne i vůči naší velké lásce ve chvíli nejkritičtější...
Co je žárlivost? Žárlivost je, když sice nevidím, že můj partner věnuje příliš mnoho pozornosti nějakému jinému klukovi, ale přesto se ho vyptávám, jestli náhodou kromě mne nemá ještě někoho jiného, protože se mi zdá, že se dneska tváří trochu jinak, než když jsme se viděli posledně a je jaksi trochu chladnější.
Existuje přesně definovaný pojem a to je chorobná neschopnost vyrovnat se s odhalenou nevěrou. Nevěra je odhalena a partner začne pomalu psychicky chátrat a hroutit. Taková reakce není supermorální, ale chorobná . Intenzita tohoto subjektivního utrpení je příznakem konfliktu.
Někdy je rovná jako ideální přímka, jindy křivolaká. Názor se utváří, buduje se z takzvaného postoje.
Pokud bychom se chtěli na nevěru v homosexuálním páru vrhnout stejným metrem jako na nevěru v páru heterosexuálním, okamžitě bychom selhali, neb spočívá od základu na jiných principech. Nicméně v řešení nevěry u homosexuálů nacházíme o něco více alternativ než u vztahu muže a ženy.
Správné a nesprávné. Správné přesvědčování se týká názoru na svět, morálku, vědu a další základní otázky, nesprávné je z oblasti výše probírané, tedy z oblasti neinstrumentálních názorů.
Na začátku bych chtěl upozornit, že pokud se bavíme o sexuálním stereotypu, bavíme se zároveň o vztahu, jehož délku, neměříme na týdny či měsíce, ale bavíme se o letech trvajícím vztahu se společným soužitím. Stejně jako manželé, tak ani partneři, kteří spolu žijí, se nemůžou celý život chovat jako milenci. Milenecké chování leckdy nepřekročí hranici tří let.
Proč se vůbec zabýváme konfliktem? Bylo vyřčeno a napsáno mnoho slov o nestabilitě homosexuálních svazků, a proto bych zde rád poukázal na chyby, kterých se partneři dopouštějí a jejichž následky jsou absurdně tragické.
K tomuto pojmu se dostáváme především při prvních pokusech o styk. První problém začíná, když každý z partnerů preferuje zcela odlišné sexuální praktiky.
Jak jsme si již řekli, gayové mohou po léta žít společně, ale protože nemají děti, prožívají svůj život jinak než heterosexuální dvojice, nejsou dětmi poutáni jeden k druhému a pokud nemají společně vybudované jediné domácí zázemí, jsou v podstatě v rozhodování o svém osudu absolutně svobodní. Proto když takové partnerství zevšední, nebo se objeví partnerská neshoda, či jiný z kritický prvků, které se zde pokusím popsat, nastává chvíle, kdy řešení nevyhovující situace lze řešit absolutně nejsnazším, avšak nejsmutnějším způsobem – rozchodem. Obvykle je na začátku jakékoliv krize neshoda.
Neexistují jen lásky rovnoprávné, ale i nerovnoprávné, určené tím, že jeden je citově víc závislý, neboli víc miluje. Ten se pak podřizuje, jen to sviští, takže to vypadá, jako by nerovnoprávný milenecký vztah byl jednodušší, a snad i správnější.
To je něco zcela zásadně odlišného od neshody v rozhodování. Rozhodování je cosi jako přístroj, který buď funguje, anebo ne. Koneckonců automobil nejezdí podle toho, jak moc se máme s přítelem rádi nebo jak moc máme rádi své auto, ale jak dobře se o něj staráme. Naproti tomu názor není žádný přístroj, systém ani mechanismus, názor je - obrazně řečeno cosi jako umělecký předmět, malovaný a krášlený, který se tu a tam rozbije, takže je třeba vytvořit jiný.
Nejprve bychom mohli zapolemizovat nad závažností nevěry podle toho, zda-li se jedná o nahodile odhalené promiskuitní selhání, které je atypem vzhledem k charakteru člověka, kvalitě a délce partnerství, které takové selhání narušilo. Na druhé straně je dlouhotrvající mimopartnerský vztah, který byl do jeho odhalení přísně konspirován a utajován. Samozřejmě první případ je mnohem jednodušší než ten druhý.
|0-15|15-16|