Závěr

Přijetí vašich dětí bude chvíli trvat

Naučit se porozumět vašim homosexuálním dětem vyžaduje určitý čas, který je dobré vyplnit vzděláváním a hledáním informací, jež pomohou překonat bludné představy a strach z neznámého. Synové a dcery často očekávají, že jim rodiče porozumí ihned, ale ne všichni to dokážou. Nebuďte netrpěliví, postupem doby pochopíte, že životní styl gayů a lesbiček není něčím méně hodnotným a že není pravda, že nikdy nebudou šťastní. Není výmyslem ani zbožným přáním výrok, který po čase slýcháváme z úst některých rodičů: "Možná máš i docela štěstí a závidím Ti život, jaký žiješ." Jestli se opravdu chcete dozvědět více o svých dětech a porozumět jim, věřte, že to dokážete. Pokud máte nějaké dotazy, obraťte se na Poradnu 004, kde vám odborníci ochotně odpoví na vaše otázky.

Podpora rodiny homosexuálních dětí

Dokáží-li vlastní rodiče přijmout dítě takové, jaké je, je to velký životní vklad.

Důležitou roli hraje atmosféra rodiny. Někdy je bohužel taková, že dospívající nabude dojmu neakceptovatelnosti své homosexuality uvnitř rodiny. Sám si pak tím více brání připustit, že je takto zaměřen, proces sebepřijetí se zpomaluje a komplikuje.

Dítě má právo mít v rodičích oporu. Pokud se k němu nechovají nepřátelsky, když u něj zjišťují určité zvláštnosti a snaží se naopak jeho obtíže pochopit, vstupuje homosexuál na svou složitou životní dráhu daleko připravenější po stránce psychické i sociální.

Reagují-li nejbližší lidé na homosexuální zaměření člena rodiny agresivně, velmi mu tím ubližují a směřuji jeho náklonnost nesprávným směrem. Buď se chlapec za každou cenu snaží o heterosexuální vztah, který nemůže mít nadějné vyhlídky, a komplikuje tak život nejen sobě, ale i své partnerce, nebo tajně uskutečňuje intimní kontakty s lidmi, kteří mu většinou neodpovídají ani morálně, ani vzděláním, ani životními postoji. V takovém vztahu pak nemůže jít o nic víc než o pudové uvolnění sexuální potřeby a zcela chybí citový podtext, tedy právě to, co lidskou sexualitu charakterizuje a činí ji skutečně lidskou. Důsledky jsou stejné jako u promiskuitních heterosexuálů - citové otupění až neschopnost navázat citový vztah.

Je třeba zdůraznit:

Rodina nemá právo vyvrhnout ze svého středu někoho, kdo se sám ničím neprovinil a sám možná trpí.

Rodina se má zabývat problémy každého svého člena, tedy i homosexuálního. Musí mu napomoci, aby si ozřejmil svou situaci a aby si právě na svých nejbližších vyzkoušel, že i jako homosexuál bude akceptován, že jej proto nepřestanou mít rádi.

Pro rodinu to pochopitelně není jednoduché - ale pokud to dokáže, rodinné společenství to utuží. A soudržná rodina - to je v dnešní přetechnizované společnosti rajský ostrůvek.

Rodiče jedináčka se musí smířit s tím, že nebudou prarodiči, že jejich rodina nebude mít pokračování. Nemohou přece chtít obětovat spokojenost svého dítěte problematické spokojenosti vlastní. Podle našich zkušeností se častěji se situaci smíří matka, ale víme i o otcích, kteří vyšli synovi vstříc jako první.

Je správné, když si rodiče promluví o sexuálních problémech svých dětí se sexuologem. Často pak přijetí skutečnosti zklidní rodinnou atmosféru k prospěchu všech členů rodiny.