Otázky o rodině, příbuzných, sousedech, přátelích

Měli bychom to říci zbytku rodiny a příbuzným?

Rodičům, kteří ještě bojují s vlastním přijetím homosexuality svých dětí, často dělá problémy hovořit o této problematice s ostatními členy rodiny a mají strach z jejich reakce. Někdy je to ale nevyhnutelné, zvláště pokud se třeba prarodiče ustavičně ptají: "Má přítelkyni, kdy se bude vdávat?"

Naše rada: V takových situacích je na prvém místě přání dětí. Neměli byste o tom s nikým mluvit, pokud nemáte souhlas toho, koho se to týká. Je to jeho nebo její život a on nebo ona má právo se rozhodnout, kdo by měl být obeznámen a kdo nikoliv.

Za druhé: Neměli byste to nikomu říkat, pokud jste sami ještě nedospěli k bodu, kdy dokážete zaujmout obranné postavení a vysvětlit dotyčnému vše potřebné.

Jestliže nedokážete být pozitivní a přijmout, co se do vás očekává, doporučujeme navázat kontakt a diskusi na toto téma s dalšími již vyrovnanými členy rodiny nebo se pokusit vyhledat někoho, kdo už tento proces zvládl a pomůže. Až budete připraveni, zřejmě zjistíte, že je snadnější diskutovat ve dvou než nad touto otázkou přemýšlet sám.

Co řeknou sousedé?

Toto je velmi reálné znepokojení, zvláště pro rodiny, které bydlí v malých obcích, kde jsou jejich společenské životy závislé na dobré vůli lidí kolem nich. Odpověď na tuto otázku je bezmála taková jako ve výše uvedené otázce. Pokud si budete jisti svými vlastními city a svou sebejistotou informovat o tomto předmětu své okolí, pak můžete hovořit o sexuální orientaci svých dětí s ostatními a pomáhat jim porozumět a odbourat předsudky proti homosexualitě, které jsou založené na neznalosti a strachu.

My jsme přijali jeho/její orientaci, ale proč naše dítě svou orientaci před svým okolím neskrývá?

Často dokonce i ti rodiče, kteří přijali homosexualitu svých dětí, mají námitky proti otevřenému chování svých dětí. Pohled na veřejné projevy citu a lásky mezi osobami stejného pohlaví jim způsobuje nepříjemné problémy. Jsme pro to, aby tento normální důsledek jejich cesty za přirozeností nebyl skrýván stejně, jako nejsou skrývány heterosexuální city. Vadí-li vám to, musíte se snažit, aby tomu tak nebylo. Jestliže heterosexuálové mohou ukazovat otevřený cit na veřejnosti, není žádný logický důvod, proč by to nesměli dělat homosexuálové. Jestliže cítíte, že sexuální chování by měla být soukromá věc, pak by to mělo platit i na heterosexuální páry. Jinak se dopouštíte diskriminace.

Jak se můžeme naučit hovořit o tomto našem problému a sdílet jej s druhými?

Možná nejlepší způsob, jak odpovědět, je nechat některé rodiče mluvit sami za sebe. Zde jsou dva skutečné příběhy. Jeden vypověděla matka homosexuálního syna. Druhý popisuje situaci otce lesbičky.