Záleží na kráse?

Jakmile sis vybral partnera a jakmile jsi nabyl přesvědčení, že sis již protrpěl úskalí sentimentálně romantické lásky, je namístě:

• Vyzkoušet partnera pro vztah, který by vydržel do konce věků.

Můžeš v sobě jako osvícený člověk počátku jednadvacátého století ledacos potlačit a můžeš dokonce sáhnout až k superracionálnímu výběru a nebrat cit vůbec v úvahu, což ani my neradíme a nedoporučujeme, ale přece jen při výběru partnera nesmíš zapomínat na jednu "maličkost zásadního významu":

• Budoucí partner ti musí být "dotykově sympatický".

Je problematické, do jaké míry se ti má líbit, protože pojem "líbit se" je na jedné straně přetížen estetickým prvkem nazírání, na druhé straně ho postrádá. Takže zcela normální kluk může klidně říci: "Tomáš se mi líbí, ale já vlastně ani nevím, jestli je hezkej."
Může se stát že po letech vztahu klidně jeden přizná: "Zpočátku se mi ani moc nelíbil".
"Líbit se" je mocný vazebný prvek v okamžiku seznamování a hraje značnou roli při konstrukci sentimentálně romantické lásky, ale pro celoživotní výběr partnera to není hledisko rozhodující. Není to rozhodující pro klid a trvalost vztahu.

Také pamatuj na platnost jednoho přísloví: Krása je pomíjivá, kdežto blbost je věčná.

Zato je ale velmi rozhodující výše citovaná dotyková sympatie. Až na lidi chladně netečné vyhledává člověk skoro celý život jakousi dotykovou vřelost, hlazení, laskání, mazlení.

Spočinout v náručí, schoulit se v náručí, dát hlavu do klína, obejmout, přitisknout, sevřít, to vše jsou prvky chování, které patří i do vztahu dvou lidí a vyžadují dotykovou sympatii.

Jakmile si jsou partneři dotykově nesympatičtí, nevyhledávají-li zmíněnou vřelost nebo jakmile dokonce když partner budí dotykovou averzi až dotykovou štítivost, pak se vztah nevydaří, i kdyby jinak byly splněny všechny podmínky správného racionálního výběru.