Světová konference HIV/AIDS v Bangkoku
Letošní patnáctá mezinárodní AIDS konference se konala v desetimilionovém Bangkoku a protože jsem byl přímo na místě, podělím se s vámi o své zážitky a dojmy, které se na mne hrnuly nonstop celý týden.
Už dopředu jsem věděl, že v Thajsku je v tomto monzunovém období horko a vlhko a to tak, že vlasy i oblečení zůstávají stále trochu vlhké. Nicméně ani mé nejčernější představy nebyly dost černé na to, aby skutečně odpovídali tomu, čeho jsem se nadechl při opuštění letištní haly. V první chvíli jsem si myslel, že tohle nemůže být ani možné. Ač patřím k lidem, kteří se příliš nepotí, po několika minutách jsem měl mokré tričko a kalhoty se lepily na stehna. Kdo nezažil, nepochopí, jak je něco takového pro středoevropana nesnesitelné.
Letošní motto konference znělo Access for all, volně přeloženo přístup pro každého. Nebyl tím myšlen přístup na konferenci, ale celosvětový přístup k antiretrovirové léčbě, vzdělání, prevenci, kondomům, čistým jehlám a objektivním informacím.
Slavnostní zahájení se neslo v duchu projevů významných osobností, doplněné fascinujícím kulturním programem. Vystoupil thajský premiér, ministryně zahraničí, generální tajemník OSN Kofi Annan, úřadující Miss Universe či hollywoodská star Richard Gere. Po skončení slavnostního zahájení se všech 19 000 účastníků z celého světa přesunulo na největší raut, který jsem kdy viděl. Stovky metrů dlouhý stůl s tunami jídla vháněl některým africkým účastníkům slzy do očí, jiní neváhali a snažili se sníst, co se do nich vešlo.
Vlastní konference byla obrovská a každý si tam našel, co je pro něj zajímavé z oblasti výzkumu nových léků a vakcín až po lidská práva v rozvojovém světě. Vedle těchto odborných sdělení, která se konala v mnoha konferenčních sálech pro tisíce lidí, mohl každý návštěvník zamířit ke stánkům farmaceutických firem, nevládních organizací z celého světa, výstavu posterů, či si vybrat z bohaté nabídky doprovodných kulturních programů, ke kterým patřil i neméně zajímavý AIDS filmový festival.
Mimo ústní sdělení si své znalosti a schopnosti bylo možné zdokonalit v nejrůznějších workshopech a skills building sessions. Osobně jsem zkusil tréninkový kurz pro prevenci HIV a pohlavně přenosných chorob v gay komunitě. I když správnější je pojem než gay komunita je v tomto smyslu používáno písmen MSM - tedy Men who have Sex with Men. To proto, že ne každý, třeba i ženatý heterosexuál, bisexuál a gay, který má sex s muži, patří do gay komunity. Kurz vycházel ze zkušeností Hong Kongské organizace pro pomoc a prevenci v oblasti HIV-AIDS a vedl je příjemný mladý lektor. V družstvech jsme hráli hry a musím se pochlubit, neboť mé družstvo, jinak složené ze samých žen, soutěž vyhrálo. Abyste si dovedli představit náboženskou a národností pestrost celé konference, představím složení našeho družstva: Hinduistická duchovní z ostrova Santa Lucia, Australanka, kambodžská učitelka a preventistka ze Šalamounových ostrovů. Když jsme dostali za úkol vymyslet důvody, proč gayové nepoužívají kondom při náhodném sexu, za chvíli jsme se vyčerpali a v ten moment pronesl přes dva metry vysoký černoch z USA, že taky proto, že se kondom na penis prostě nevejde. Věřte, že sklidil potlesk, rukama si zakrýval rozkrok, kam mu každý v tu chvíli koukal a roztomile se červenal.
V polovině konference jsem se rozhodl překonat nesnesitelné vedro a vydat se z klimatizovaných konferenčních hal prozkoumat Bangkok a jeho starobylé chrámy a kláštery. Nejstarší a možná i nejhezčí je Wat Phra Keo, který se nachází hned vedle překrásného královského paláce. Byl jsem doslova očarován nádherou a duchem tohoto místa. Dokonalé a precizní zdobení všech ploch je nádherné. Hned za královským palácem se nachází největší klášter a to Wat Po. Je proslulý 42m dlouhou pozlacenou sochou ležícího Budhy a také školou pravé thajské masáže. Odolat bylinně vonícímu masážnímu salónu nejde, a tak jsem si vyzkoušel, jaké je, když zakřupe celá páteř obratel po obratli. Je to zážitek a člověku se výborně uleví.
Nejlevnější způsob, jak cestovat v Bangkoku je využít klasické podzemní či nadzemní metro Sky train. Kam sky train nevede, musíte autobusem, tuk-tukem (mopedová tříkolka) nebo velmi drahým taxi, které se v častých dopravních zácpách ani nikam nedostane. Získat však informace o trasách autobusů, či dostat ze samotných cestujících informaci kam vlastně ten či onen bus jede, je zhola nemožné. Na každé straně silnici mohou stát zcela jiné linky, některé jezdí v kruhu, jiné obousměrně po jedné trase. Řidič ani prodejce jízdenek neumí slovo anglicky.
K tomu, abych mohl pozorovat noční život jsem naštěstí nemusel místní dopravy využívat, protože jsem bydlel nedaleko čtvrti Silom, která je celonočním hýřením proslulá. O tom ale v díle Bangkok a prostituce.
Další části reportáže:
Na závěr připojuji krátkou fotoreportáž z konference i města.
Světová konference HIV/AIDS v Bangkoku - komentáře
