Já už nevím, jak dál. Občas na mě přijde deprese, mám špatné myšlenky. Mam totiž strach, co řeknou rodiče na to, že jsem homosexuál, strach z toho, že mě přestanou mít rádi. Ještě mám strach, že zůstanu sám, že si nikoho nenajdu - výběr je tak malý... Je mi 18, sice tady ve městě máme gay club, ale nemám odvahu tam jít.
Mám téměř patnáctiletého syna. Je velmi hodný a nikdy s ním nebyly problémy. Trvá to už asi rok, co se dosti uzavírá do sebe. Velmi málo komunikuje a je stále zavřený u sebe v pokoji. Přikládala jsem to jeho věku a pubertě. Minulý týden si mě zavolal jeho učitel tělocviku a sdělil mi pravý důvod.
Potřebuji pomoc nebo se z toho zblázním, jsem gay už od narození a je to k zešílení. Měl jsem už několikrát sex s jedním klukem, který je o sedm let starší než já. Mně je teďka blbých dvacet. Jsem do něho cvok, ale on mne jenom využívá. Chci s ním mít vztah, ale jemu jde jen o sex a už mi z toho leze na nervy.
Už delší dobu přemýšlím o své sexuální orientaci, pořád si nejsem jistá. Myslím, že mě kluci přitahují, ale nechci s nimi mít pohlavní styk. Měla jsem už partnera, se kterým mě mazlení velice vzrušovalo, ale styk mi nevyhovoval, ale přesto mne dovedl k vyvrcholení. Zkusila jsem mít styk s dívkou, který mi celkem vyhovoval, ale k vyvrcholení nedošlo.
Hledám u Vás radu, která zajisté není obvyklá a na první pohled to bude vypadat asi jako legrace, která to pro mě rozhodně není. Protože jsem prožil neobvyklé dětství a nikdy jsem neměl příležitost si nalézt nějaké přátele a kohokoliv s kým bych mohl trávit svůj volný čas, stal se ze mne pesimistický, postupně samotářský člověk.
Za poslední tři roky už jsem poznal pár kluků, řekl to doma avšak stále nevím, jak se tím vším smířit. Stále je něco ve mně, co chce mít děti a normální život bez problémů kvůli orientaci. Vím, že coming out může trvat dlouho, ale mě už to stačilo. Můžete mi prosím poradit, jak se s tím už konečně vyrovnat?
Vážená poradno, již dlouho mi vrtá hlavou moje profesorka ve škole. Je strašně krásná a líbí se většině kluků na škole. Líbí se strašně ale i mně!!!
Nedávno jsem se poprvé sešel s klukem, se kterým jsem si už nějaký čas psal. Na netu byl naprosto normální kluk na kluky a podle fotky, co mi poslal vypadal normálně. Když jsme se sešli, tak jsem se ale trochu lekl, protože on fakt na první pohled vypadal jak "buzerant". Když jsme se rozloučili, došlo mi, že je to hnus. Že jsem si naprosto odpornej jako gay.
Je mi skoro 22 let a vystudoval jsem gymnázium. Trpím paranoidní schizofrenií, těžkými depresemi, průduškovým astmatem a srdeční arytmií. Byl jsem už několikrát hospitalizován. Můj problém spočívá v tom, že jsem asi homosexuál. Bojím se prozrazení, a tak vám raději nenapíši ani svůj email, ale byl bych rád, kdybyste mi mohli na této veřejné stránce poradny odpovědět.
Jako obrana proti vydírání z prozrazení a strachu z toho, že člověkem jakožto homosexuálem bude opovrhováno a ztratí přátele, je nejlepší obranou to, že nedáme nikomu a ničemu šanci, aby nás takto omezoval a trápil, či dusil v depresi, tím, že se nebudeme bát odkrýt naši orientaci. Pro mnohé mladé lidi je to přesně to, z čeho mají panickou hrůzu.
Většina mých dobrých přátel to už ví, dokonce i můj otec, který to celkem vzal - musím mu dát čas a také i má sestra, se kterou vše proběhlo naprosto skvěle! Jediný, kdo to ještě dodnes neví, je moje mamka...
Je mi 24 a donedávna jsem nebyl se svou orientací na 100% smířený. Nicméně minulý týden jsem poznal jednoho fajn kluka. Předtím jsme si psali maily a já se mu svěřil i s tím, že s tím ještě nejsem úplně smířen. On je naprosto skvělý a když jsme se potkali podruhé, bylo rozhodnuto a já mu mohl říci do očí, že jsem se již smířil. Moc mi pomohlo říci to někomu a poznat někoho, kdo je na tom stejně.
Líbí se mi strašně jeden kluk taky z 9. třídy, který po mě dřív koukal a mě se začal líbit, ale vidina toho, jak si na mě celá škola a učitelé budou ukazovat, že to je ten, co chtěl chodit s klukem, mě odrazuje.
Píšem Vám, nakolko ma Vase stranky zaujaly. Mam 22 rokov a absolutne neviem ako pokracovat dalej. Je tomu asi 6 mesiacov, co som sa rozisiel s mojim byvalim chalanom. Musim podotknut,ze rozchod nastal mojou vinou...
Je mi 18 a já prostě nevím, co jsem. Na jedné straně na mě příjemně působí randění s holkou, na straně druhé, se mi občas zalíbí i nějaký kluk.