"Ahoj mami, tady Tomáš. Sedíš? No jestli ne, tak se posaď." "Jo, sedím." "No, já totiž jel včera ve vlaku s kamarádama z kolejí. Domlouvali zrovna poslední detaily výletu do Sýrie, tak jsem se přidal. Žádosti o víza jsou už teď v Praze, letenky máme zamluvený na příští čtvrtek a za tři neděle jsme zpátky", vyhrkl jsem všechno na jeden nádech, následovalo chvilku ticho. "No to je hezký, nemohl jsi vybrat nějaký klidnější místo pro cestování? A co všechno potřebuješ?"
"Ahoj mami, tady Tomáš. Sedíš? No jestli ne, tak se posaď.“ „Jo, sedím.“ „No, já totiž jel včera ve vlaku s kamarádama z kolejí. Domlouvali zrovna poslední detaily výletu do Sýrie, tak jsem se přidal. Žádosti o víza jsou už teď v Praze, letenky máme zamluvený na příští čtvrtek a za tři neděle jsme zpátky, “ vyhrkl jsem všechno na jeden nádech, následovalo chvilku ticho. „No to je hezký, nemohl jsi vybrat nějaký klidnější místo pro cestování? A co všechno potřebuješ?“ „Já jsem nevybíral. Přijedu pozítří pro stan a foťák a neboj, Sýrie je klidná totalitní země“, konejším mámu se smíchem. „Má jenom trošku neklidné sousedy.“ „A to jaký?“ „No, vpravo Irák, vlevo Libanon s Izraelem. Chceme se podívat taky do Jordánska. Ale to až doma.“
Vážení čtenáři, přinášíme vám cestopis našeho zvláštního zpravodaje z Blízkého východu. Reportáž je rozdělena do několika částí.